Job 41

Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
¿SACARÁS tú al leviathán con el anzuelo, Ó con la cuerda que le echares en su lengua?
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
¿Pondrás tú garfio en sus narices, Y horadarás con espinas su quijada?
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
¿Multiplicará él ruegos para contigo? ¿Hablaráte él lisonjas?
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
¿Hará concierto contigo Para que lo tomes por siervo perpetuo?
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
¿Jugarás tú con él como con pájaro, Ó lo atarás para tus niñas?
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
¿Harán de él banquete los compañeros? ¿Partiránlo entre los mercaderes?
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
¿Cortarás tú con cuchillo su cuero, Ó con asta de pescadores su cabeza?
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Pon tu mano sobre él; Te acordarás de la batalla, y nunca más tornarás.
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
He aquí que la esperanza acerca de él será burlada; Porque aun á su sola vista se desmayarán.
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Nadie hay tan osado que lo despierte: ¿Quién pues podrá estar delante de mí?
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
¿Quién me ha anticipado, para que yo restituya? Todo lo que hay debajo del cielo es mío.
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Yo no callaré sus miembros, Ni lo de sus fuerzas y la gracia de su disposición.
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
¿Quién descubrirá la delantera de su vestidura? ¿Quién se llegará á él con freno doble?
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
¿Quién abrirá las puertas de su rostro? Los órdenes de sus dientes espantan.
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
La gloria de su vestido son escudos fuertes, Cerrados entre sí estrechamente.
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
El uno se junta con el otro, Que viento no entra entre ellos.
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Pegado está el uno con el otro, Están trabados entre sí, que no se pueden apartar.
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Con sus estornudos encienden lumbre, Y sus ojos son como los párpados del alba.
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
De su boca salen hachas de fuego, Centellas de fuego proceden.
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
De sus narices sale humo, Como de una olla ó caldero que hierve.
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Su aliento enciende los carbones, Y de su boca sale llama.
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
En su cerviz mora la fortaleza, Y espárcese el desaliento delante de él.
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Las partes momias de su carne están apretadas: Están en él firmes, y no se mueven.
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Su corazón es firme como una piedra, Y fuerte como la muela de abajo.
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
De su grandeza tienen temor los fuertes, Y á causa de su desfallecimiento hacen por purificarse.
Cuando alguno lo alcanzare, ni espada, Ni lanza, ni dardo, ni coselete durará.
El hierro estima por pajas, Y el acero por leño podrido.
Saeta no le hace huir; Las piedras de honda se le tornan aristas.
Tiene toda arma por hojarascas, Y del blandir de la pica se burla.
Por debajo tiene agudas conchas; Imprime su agudez en el suelo.
Hace hervir como una olla la profunda mar, Y tórnala como una olla de ungüento.
En pos de sí hace resplandecer la senda, Que parece que la mar es cana.
No hay sobre la tierra su semejante, Hecho para nada temer.
Menosprecia toda cosa alta: Es rey sobre todos los soberbios.