Job 39

Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
¿CAZARÁS tú la presa para el león? ¿Y saciarás el hambre de los leoncillos,
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Cuando están echados en las cuevas, Ó se están en sus guaridas para acechar?
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
¿Quién preparó al cuervo su alimento, Cuando sus pollos claman á Dios, Bullendo de un lado á otro por carecer de comida?
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
¿Sabes tú el tiempo en que paren las cabras monteses? ¿Ó miraste tú las ciervas cuando están pariendo?
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
¿Contaste tú los meses de su preñez, Y sabes el tiempo cuando han de parir?
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
Encórvanse, hacen salir sus hijos, Pasan sus dolores.
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Sus hijos están sanos, crecen con el pasto: Salen y no vuelven á ellas.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
¿Quién echó libre al asno montés, y quién soltó sus ataduras?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Al cual yo puse casa en la soledad, Y sus moradas en lugares estériles.
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Búrlase de la multitud de la ciudad: No oye las voces del arriero.
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Lo oculto de los montes es su pasto, Y anda buscando todo lo que está verde.
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
¿Querrá el unicornio servirte á ti, Ni quedar á tu pesebre?
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
¿Atarás tú al unicornio con su coyunda para el surco? ¿Labrará los valles en pos de ti?
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
¿Confiarás tú en él, por ser grande su fortaleza, Y le fiarás tu labor?
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
¿Fiarás de él que te tornará tu simiente, Y que la allegará en tu era?
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
¿Diste tú hermosas alas al pavo real, Ó alas y plumas al avestruz?
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
El cual desampara en la tierra sus huevos, Y sobre el polvo los calienta,
Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Y olvídase de que los pisará el pie, Y que los quebrará bestia del campo.
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Endurécese para con sus hijos, como si no fuesen suyos, No temiendo que su trabajo haya sido en vano:
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Porque le privó Dios de sabiduría, Y no le dió inteligencia.
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Luego que se levanta en alto, Búrlase del caballo y de su jinete.
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
¿Diste tú al caballo la fortaleza? ¿Vestiste tú su cerviz de relincho?
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
¿Le intimidarás tú como á alguna langosta? El resoplido de su nariz es formidable:
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Escarba la tierra, alégrase en su fuerza, Sale al encuentro de las armas:
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Hace burla del espanto, y no teme, Ni vuelve el rostro delante de la espada.
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Contra él suena la aljaba, El hierro de la lanza y de la pica:
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Y él con ímpetu y furor escarba la tierra, Sin importarle el sonido de la bocina;
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Antes como que dice entre los clarines: ¡Ea! Y desde lejos huele la batalla, el grito de los capitanes, y la vocería.
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
¿Vuela el gavilán por tu industria, Y extiende hacia el mediodía sus alas?
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]
¿Se remonta el águila por tu mandamiento, Y pone en alto su nido? Ella habita y está en la piedra, En la cumbre del peñasco y de la roca. Desde allí acecha la comida: Sus ojos observan de muy lejos. Sus pollos chupan la sangre: Y donde hubiere cadáveres, allí está. Á más de eso respondió JEHOVÁ á Job y dijo: ¿Es sabiduría contender con el Omnipotente? El que disputa con Dios, responda á esto. Y respondió Job á JEHOVÁ, y dijo: He aquí que yo soy vil, ¿qué te responderé? Mi mano pongo sobre mi boca. Una vez hablé, y no responderé: Aun dos veces, mas no tornaré á hablar.