Job 30

Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
MAS ahora los más mozos de días que yo, se ríen de mí; Cuyos padres yo desdeñara ponerlos con los perros de mi ganado.
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
Porque ¿para qué yo habría menester la fuerza de sus manos, En los cuales había perecido con el tiempo?
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
Por causa de la pobreza y del hambre andaban solos; Huían á la soledad, á lugar tenebroso, asolado y desierto.
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
Que cogían malvas entre los arbustos, Y raíces de enebro para calentarse.
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
Eran echados de entre las gentes, Y todos les daban grita como al ladrón.
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
Habitaban en las barrancas de los arroyos, En las cavernas de la tierra, y en las rocas.
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
Bramaban entre las matas, Y se reunían debajo de las espinas.
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
Hijos de viles, y hombres sin nombre, Más bajos que la misma tierra.
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
Y ahora yo soy su canción, Y he sido hecho su refrán.
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
Abomínanme, aléjanse de mí, Y aun de mi rostro no detuvieron su saliva.
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
Porque Dios desató mi cuerda, y me afligió, Por eso se desenfrenaron delante de mi rostro.
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
Á la mano derecha se levantaron los jóvenes; Empujaron mis pies, Y sentaron contra mí las vías de su ruina.
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
Mi senda desbarataron, Aprovecháronse de mi quebrantamiento, Contra los cuales no hubo ayudador.
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
Vinieron como por portillo ancho, Revolviéronse á mi calamidad.
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
Hanse revuelto turbaciones sobre mí; Combatieron como viento mi alma, Y mi salud pasó como nube
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
Y ahora mi alma está derramada en mí; Días de aflicción me han aprehendido.
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
De noche taladra sobre mí mis huesos, Y mis pulsos no reposan.
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
Con la grande copia de materia mi vestidura está demudada; Cíñeme como el cuello de mi túnica.
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
Derribóme en el lodo, Y soy semejante al polvo y á la ceniza.
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
Clamo á ti, y no me oyes; Preséntome, y no me atiendes.
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
Haste tornado cruel para mí: Con la fortaleza de tu mano me amenazas.
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
Levantásteme, é hicísteme cabalgar sobre el viento, Y disolviste mi sustancia.
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
Porque yo conozco que me reduces á la muerte; Y á la casa determinada á todo viviente.
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
Mas él no extenderá la mano contra el sepulcro; ¿Clamarán los sepultados cuando él los quebrantare?
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
¿No lloré yo al afligido? Y mi alma ¿no se entristeció sobre el menesteroso?
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
Cuando esperaba yo el bien, entonces vino el mal; Y cuando esperaba luz, la oscuridad vino.
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
Mis entrañas hierven, y no reposan; Días de aflicción me han sobrecogido.
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
Denegrido ando, y no por el sol: Levantádome he en la congregación, y clamado.
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
He venido á ser hermano de los dragones, Y compañero de los búhos.
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
Mi piel está denegrida sobre mí, Y mis huesos se secaron con ardentía.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
Y hase tornado mi arpa en luto, Y mi órgano en voz de lamentadores.