Job 29

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

Y VOLVIÓ Job á tomar su propósito, y dijo:

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

¡Quién me tornase como en los meses pasados, Como en los días que Dios me guardaba,

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

Cuando hacía resplandecer su candela sobre mi cabeza, Á la luz de la cual yo caminaba en la oscuridad;

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

Como fué en los días de mi mocedad, Cuando el secreto de Dios estaba en mi tienda;

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

Cuando aún el Omnipotente estaba conmigo, Y mis hijos alrededor de mi;

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

Cuando lavaba yo mis caminos con manteca, Y la piedra me derramaba ríos de aceite!

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

Cuando salía á la puerta á juicio, Y en la plaza hacía preparar mi asiento,

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

Los mozos me veían, y se escondían; Y los viejos se levantaban, y estaban en pie;

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

Los príncipes detenían sus palabras, Ponían la mano sobre su boca;

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

La voz de los principales se ocultaba, Y su lengua se pegaba á su paladar:

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

Cuando los oídos que me oían, me llamaban bienaventurado, Y los ojos que me veían, me daban testimonio:

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

Porque libraba al pobre que gritaba, Y al huérfano que carecía de ayudador.

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

La bendición del que se iba á perder venía sobre mí; Y al corazón de la viuda daba alegría.

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Vestíame de justicia, y ella me vestía como un manto; Y mi toca era juicio.

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Yo era ojos al ciego, Y pies al cojo.

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

Á los menesterosos era padre; Y de la causa que no entendía, me informaba con diligencia:

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

Y quebraba los colmillos del inicuo, Y de sus dientes hacía soltar la presa.

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

Y decía yo: En mi nido moriré, Y como arena multiplicaré días.

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

Mi raíz estaba abierta junto á las aguas, Y en mis ramas permanecía el rocío.

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

Mi honra se renovaba en mí, Y mi arco se corroboraba en mi mano.

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

Oíanme, y esperaban; Y callaban á mi consejo.

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Tras mi palabra no replicaban, Y mi razón destilaba sobre ellos.

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

Y esperábanme como á la lluvia, Y abrían su boca como á la lluvia tardía.

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Si me reía con ellos, no lo creían: Y no abatían la luz de mi rostro.

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Calificaba yo el camino de ellos, y sentábame en cabecera; Y moraba como rey en el ejército, Como el que consuela llorosos.