Job 24

Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?

PUESTO que no son ocultos los tiempos al Todopoderoso, ¿Por qué los que le conocen no ven sus días?

Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.

Traspasan los términos, Roban los ganados, y apaciéntanlos.

Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.

Llévanse el asno de los huérfanos; Prenden el buey de la viuda.

Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.

Hacen apartar del camino á los menesterosos: Y todos los pobres de la tierra se esconden.

Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.

He aquí, como asnos monteses en el desierto, Salen á su obra madrugando para robar; El desierto es mantenimiento de sus hijos.

Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.

En el campo siegan su pasto, Y los impíos vendimian la viña ajena.

Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.

Al desnudo hacen dormir sin ropa, Y que en el frío no tenga cobertura.

A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.

Con las avenidas de los montes se mojan, Y abrazan las peñas sin tener abrigo.

Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.

Quitan el pecho á los huérfanos, Y de sobre el pobre toman la prenda.

Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.

Al desnudo hacen andar sin vestido, Y á los hambrientos quitan los hacecillos.

Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.

De dentro de sus paredes exprimen el aceite, Pisan los lagares, y mueren de sed.

Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.

De la ciudad gimen los hombres, Y claman las almas de los heridos de muerte: Mas Dios no puso estorbo.

Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.

Ellos son los que, rebeldes á la luz, Nunca conocieron sus caminos, Ni estuvieron en sus veredas.

Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.

Á la luz se levanta el matador, mata al pobre y al necesitado, Y de noche es como ladrón.

Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.

El ojo del adúltero está aguardando la noche, Diciendo: No me verá nadie: Y esconde su rostro.

Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.

En las tinieblas minan las casas, Que de día para sí señalaron; No conocen la luz.

Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.

Porque la mañana es á todos ellos como sombra de muerte; Si son conocidos, terrores de sombra de muerte los toman.

Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.

Son instables más que la superficie de las aguas; Su porción es maldita en la tierra; No andarán por el camino de las viñas.

Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.

La sequía y el calor arrebatan las aguas de la nieve; Y el sepulcro á los pecadores.

Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.

Olvidaráse de ellos el seno materno; de ellos sentirán los gusanos dulzura; Nunca más habrá de ellos memoria, Y como un árbol serán los impíos quebrantados.

Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.

Á la mujer estéril que no paría, afligió; Y á la viuda nunca hizo bien.

Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.

Mas á los fuertes adelantó con su poder: Levantóse, y no se da por segura la vida.

Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.

Le dieron á crédito, y se afirmó: Sus ojos están sobre los caminos de ellos.

Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.

Fueron ensalzados por un poco, mas desaparecen, Y son abatidos como cada cual: serán encerrados, Y cortados como cabezas de espigas.

Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?

Y si no, ¿quién me desmentirá ahora, Ó reducirá á nada mis palabras?