Job 21

A odpovídaje Job, řekl:
Y RESPONDIÓ Job, y dijo:
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
Oíd atentamente mi palabra, Y sea esto vuestros consuelos.
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Soportadme, y yo hablaré; Y después que hubiere hablado, escarneced.
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
¿Hablo yo á algún hombre? Y ¿por qué no se ha de angustiar mi espíritu?
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Miradme, y espantaos, Y poned la mano sobre la boca.
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Aun yo mismo, cuando me acuerdo, me asombro, Y toma temblor mi carne.
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
¿Por qué viven los impíos, Y se envejecen, y aun crecen en riquezas?
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Su simiente con ellos, compuesta delante de ellos; Y sus renuevos delante de sus ojos.
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Sus casas seguras de temor, Ni hay azote de Dios sobre ellos.
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
Sus vacas conciben, no abortan; Paren sus vacas, y no malogran su cría.
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
Salen sus chiquitos como manada, Y sus hijos andan saltando.
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Al son de tamboril y cítara saltan, Y se huelgan al son del órgano.
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.
Gastan sus días en bien, Y en un momento descienden á la sepultura.
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
Dicen pues á Dios: Apártate de nosotros, Que no queremos el conocimiento de tus caminos.
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
¿Quién es el Todopoderoso, para que le sirvamos? ¿Y de qué nos aprovechará que oremos á él?
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
He aquí que su bien no está en manos de ellos: El consejo de los impíos lejos esté de mí.
Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
¡Oh cuántas veces la lámpara de los impíos es apagada, Y viene sobre ellos su quebranto, Y Dios en su ira les reparte dolores!
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
Serán como la paja delante del viento, Y como el tamo que arrebata el torbellino.
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
Dios guardará para sus hijos su violencia; Y le dará su pago, para que conozca.
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
Verán sus ojos su quebranto, Y beberá de la ira del Todopoderoso.
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Porque ¿qué deleite tendrá él de su casa después de sí, Siendo cortado el número de sus meses?
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
¿Enseñará alguien á Dios sabiduría, Juzgando él á los que están elevados?
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
Éste morirá en el vigor de su hermosura, todo quieto y pacífico.
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
Sus colodras están llenas de leche, Y sus huesos serán regados de tuétano.
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
Y estotro morirá en amargura de ánimo, Y no habiendo comido jamás con gusto.
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
Igualmente yacerán ellos en el polvo, Y gusanos los cubrirán.
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
He aquí, yo conozco vuestros pensamientos, Y las imaginaciones que contra mí forjáis.
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
Porque decís: ¿Qué es de la casa del príncipe, Y qué de la tienda de las moradas de los impíos?
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
¿No habéis preguntado á los que pasan por los caminos, Por cuyas señas no negaréis,
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
Que el malo es reservado para el día de la destrucción? Presentados serán en el día de las iras.
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
¿Quién le denunciará en su cara su camino? Y de lo que él hizo, ¿quién le dará el pago?
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Porque llevado será él á los sepulcros, Y en el montón permanecerá.
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
Los terrones del valle le serán dulces; Y tras de él será llevado todo hombre, Y antes de él han ido innumerables.
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
¿Cómo pues me consoláis en vano, Viniendo á parar vuestras respuestas en falacia?