Job 11

A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
Y RESPONDIÓ Sophar Naamathita, y dijo:
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
¿Las muchas palabras no han de tener respuesta? ¿Y el hombre parlero será justificado?
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
¿Harán tus falacias callar á los hombres? ¿Y harás escarnio, y no habrá quien te avergüence?
Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
Tú dices: Mi conversar es puro, Y yo soy limpio delante de tus ojos.
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
Mas ¡oh quién diera que Dios hablara, Y abriera sus labios contigo,
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
Y que te declarara los arcanos de la sabiduría, Que son de doble valor que la hacienda! Conocerías entonces que Dios te ha castigado menos que tu iniquidad merece.
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
¿Alcanzarás tú el rastro de Dios? ¿Llegarás tú á la perfección del Todopoderoso?
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?
Es más alto que los cielos: ¿qué harás? Es más profundo que el infierno: ¿cómo lo conocerás?
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
Su dimensión es más larga que la tierra, Y más ancha que la mar.
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
Si cortare, ó encerrare, Ó juntare, ¿quién podrá contrarrestarle?
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
Porque él conoce á los hombres vanos: Ve asimismo la iniquidad, ¿y no hará caso?
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
El hombre vano se hará entendido, Aunque nazca como el pollino del asno montés.
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
Si tú apercibieres tu corazón, Y extendieres á él tus manos;
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
Si alguna iniquidad hubiere en tu mano, y la echares de ti, Y no consintieres que more maldad en tus habitaciones;
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
Entonces levantarás tu rostro limpio de mancha, Y serás fuerte y no temerás:
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
Y olvidarás tu trabajo, Ó te acordarás de él como de aguas que pasaron:
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
Y en mitad de la siesta se levantará bonanza; Resplandecerás, y serás como la mañana:
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
Y confiarás, que habrá esperanza; Y cavarás, y dormirás seguro:
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
Y te acostarás, y no habrá quien te espante: Y muchos te rogarán.
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
Mas los ojos de los malos se consumirán, Y no tendrán refugio; Y su esperanza será agonía del alma.