Job 10

Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
ESTÁ mi alma aburrida de mi vida: Daré yo suelta á mi queja sobre mí, Hablaré con amargura de mi alma.
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
Diré á Dios: no me condenes; Hazme entender por qué pleiteas conmigo.
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
¿Parécete bien que oprimas, Que deseches la obra de tus manos, Y que resplandezcas sobre el consejo de los impíos?
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
¿Tienes tú ojos de carne? ¿Ves tú como ve el hombre?
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
¿Son tus días como los días del hombre, Ó tus años como los tiempos humanos,
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
Para que inquieras mi iniquidad, Y busques mi pecado,
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
Sobre saber tú que no soy impío, Y que no hay quien de tu mano libre?
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Tus manos me formaron y me compusieron Todo en contorno: ¿y así me deshaces?
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Acuérdate ahora que como á lodo me diste forma: ¿Y en polvo me has de tornar?
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
¿No me fundiste como leche, Y como un queso me cuajaste?
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
Vestísteme de piel y carne, Y cubrísteme de huesos y nervios.
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
Vida y misericordia me concediste, Y tu visitación guardó mi espíritu.
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
Y estas cosas tienes guardadas en tu corazón; Yo sé que esto está cerca de ti.
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
Si pequé, tú me has observado, Y no me limpias de mi iniquidad.
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
Si fuere malo, ¡ay de mí! Y si fuere justo, no levantaré mi cabeza, Estando harto de deshonra, Y de verme afligido.
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
Y subirá de punto, pues me cazas como á león, Y tornas á hacer en mí maravillas.
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
Renuevas contra mí tus plagas, Y aumentas conmigo tu furor, Remudándose sobre mí ejércitos.
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
¿Por qué me sacaste de la matriz? Habría yo espirado, y no me vieran ojos.
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
Fuera, como si nunca hubiera sido, Llevado desde el vientre á la sepultura.
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
¿No son mis días poca cosa? Cesa pues, y déjame, para que me conforte un poco.
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
Antes que vaya para no volver, Á la tierra de tinieblas y de sombra de muerte;
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
Tierra de oscuridad, lóbrega Como sombra de muerte, sin orden, Y que aparece como la oscuridad misma.