Song of Solomon 7

Jak jsou krásné nohy tvé v střevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného řemeslníka.

Ce frumoase îţi sînt picioarele în încălţămintea ta, fată de domn! Marginile rotunde ale coapsei tale sînt ca nişte lănţişoare de pus la gît, lucrate de mînile unui meşter iscusit.

Pupek tvůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím.

Pîntecele tău este un pahar rotund, de unde nu lipseşte vinul mirositor; trupul tău este un snop de grîu, încins cu crini.

Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních.

Amîndouă ţîţele tale sînt ca doi pui de cerb, ca gemenii unei căprioare.

Hrdlo tvé jako věže z kostí slonových, oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku.

Gîtul tău este ca un turn de fildeş; ochii tăi sînt ca iazurile Hesbonului, de lîngă poarta Bat-Rabim; nasul tău este ca turnul Libanului, care priveşte spre Damasc.

Hlava tvá na tobě jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král přivázán by byl na pavlačích.

Capul tău este cum e Carmelul, şi părul capului tău este ca purpura împărătească: pînă şi un împărat ar fi înlănţuit de pletele tale!...

Jak jsi ty krásná, a jak utěšená, ó milosti přerozkošná!

Ce frumoasă şi ce plăcută eşti, tu, iubito, în mijlocul desfătărilor!

Ta postava tvá podobna jest palmě, a prsy tvé hroznům.

Statura ta este ca finicul, şi ţîţele tale ca nişte struguri.

Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných.

Îmi zic: ,,Mă voi sui în finic, şi -i voi apuca crăcile!`` Atunci ţîţele tale vor fi ca strugurii din vie, mirosul suflării tale ca al merelor.

Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upřímnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili.

Şi gura ta toarnă un vin ales, care curge lin ca răspuns la desmierdările mele, şi alunecă pe buzele noastre cînd adormim!

Já jsem milého svého, a ke mně jest žádost jeho.

Eu sînt a iubitului meu, şi el doreşte de mine.

Poď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech.

Vino, iubitule, haidem să ieşim pe cîmp, să mînem noaptea în sate!

Ráno přivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své.

Dis de dimineaţă ne vom duce la vii, să vedem dacă a înmugurit via, dacă s'a deschis floarea, şi dacă au înflorit rodiile. Acolo îţi voi da dragostea mea.

Pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré, milý můj, zachovala jsem tobě.

Mandragorele îşi răspîndesc mirosul, şi deasupra uşii avem tot felul de roade bune, noi şi vechi, pe cari, pentru tine, iubitule, le-am păstrat.