Psalms 44

Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.

(Către mai marele cîntăreţilor. Un psalm al fiilor lui Core. O cîntare.) Dumnezeule, am auzit cu urechile noastre, şi părinţii noştri ne-au povestit lucrările, pe cari le-ai făcut pe vremea lor, în zilele de odinioară.

Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.

Cu mîna Ta, ai izgonit neamuri, ca să -i sădeşti pe ei, ai lovit popoare, ca să -i întinzi pe ei.

Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

Căci nu prin sabia lor au pus mîna pe ţară, nu braţul lor i -a mîntuit, ci dreapta Ta, braţul Tău, lumina Feţei Tale, pentrucă îi iubeai.

Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

Dumnezeule, Tu eşti Împăratul meu: porunceşte izbăvirea lui Iacov!

Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

Cu Tine doborîm pe vrăjmaşii noştri, cu Numele Tău zdrobim pe protivnicii noştri.

V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

Căci nu în arcul meu mă încred, nu sabia mea mă va scăpa;

Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

ci Tu ne izbăveşti de vrăjmaşii noştri, şi dai de ruşine pe cei ce ne urăsc.

Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

Noi, în fiecare zi, ne lăudăm cu Dumnezeu, şi pururea slăvim Numele Tău. -(Oprire).

A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.

Dar Tu ne lepezi, ne acoperi de ruşine, nu mai ieşi cu oştirile noastre;

Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

ne faci să dăm dosul înaintea vrăjmaşului, şi ceice ne urăsc, ridică prăzi luate dela noi.

Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.

Ne dai ca pe nişte oi de mîncat, şi ne risipeşti printre neamuri.

Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

Vinzi pe poporul Tău pe nimic, şi nu -l socoteşti de mare preţ.

Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

Ne faci de ocara vecinilor noştri, de batjocura şi de rîsul celor ce ne înconjoară.

Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

Ne faci de pomină printre neamuri, şi pricină de clătinare din cap printre popoare.

Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

Ocara mea este totdeauna înaintea mea, şi ruşinea îmi acopere faţa,

Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

la glasul celui ce mă batjocoreşte şi mă ocărăşte, la vederea vrăjmaşului şi răzbunătorului.

A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

Toate acestea ni se întîmplă, fără ca noi să Te fi uitat, fără să fi călcat legămîntul Tău:

Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

da, inima nu ni s'a abătut, paşii nu ni s'au depărtat de pe cărarea Ta,

Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

ca să ne zdrobeşti în locuinţa şacalilor, şi să ne acoperi cu umbra morţii.

Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

Dacă am fi uitat Numele Dumnezeului nostru, şi ne-am fi întins mînile spre un dumnezeu străin,

Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

n'ar şti Dumnezeu lucrul acesta, El, care cunoaşte tainele inimii?

Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

Dar din pricina Ta sîntem junghiaţi în toate zilele, sîntem priviţi ca nişte oi sortite pentru măcelărie.

Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

Trezeşte-Te! Pentruce dormi, Doamne? Trezeşte-Te! Nu ne lepăda pe vecie!

Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

Pentruce Îţi ascunzi Faţa? Pentruce uiţi de nenorocirea şi apăsarea noastră?

I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

Căci sufletul ne este doborît în ţărînă de mîhnire, trupul nostru este lipit de pămînt.

Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]

Scoală-Te, ca să ne ajuţi! Izbăveşte-ne, pentru bunătatea Ta!