Job 20

Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

Ţofar din Naama a luat cuvîntul şi a zis:

Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

,,Gîndurile mele mă silesc să răspund, şi frămîntarea mea nu-mi dă pace.

Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

Am auzit mustrări cari mă umplu de ruşine, şi din adîncul minţii mele duhul mă face să răspund.

Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

Nu ştii tu că, de mult de tot, de cînd a fost aşezat omul pe pămînt,

Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

biruinţa celor răi a fost scurtă, şi bucuria nelegiuitului numai de o clipă?

Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

Chiar dacă s'ar înălţa pînă la ceruri, şi capul i-ar ajunge pînă la nori,

Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

va pieri pentru totdeauna, ca murdăria lui, şi cei ce -l vedeau vor zice: ,Unde este?`

Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

Va sbura ca un vis, şi nu -l vor mai găsi; va pieri ca o vedenie de noapte.

Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

Ochiul care -l privea nu -l va mai privi, locul în care locuia nu -l va mai zări.

Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

Peste fiii lui vor năvăli cei săraci, şi mînile lui vor da înapoi ce a răpit cu sila.

Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

Oasele lui, pline de vlaga tinereţii, îşi vor avea culcuşul cu el în ţărînă.

A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

Dulce era răul în gura lui, îl ascundea subt limbă,

Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

îl mesteca într'una şi nu -l lăsa, îl ţinea în cerul gurii:

Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

dar hrana lui se va preface în măruntaiele lui, va ajunge în trupul lui o otravă de aspidă.

Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

Bogăţiile înghiţite le va vărsa, Dumnezeu le va scoate din pîntecele lui.

Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

Otravă de aspidă a supt, şi de aceea, limba năpîrcii îl va ucide.

Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

Nu-şi va mai plimba privirile peste pîraiele şi rîurile de miere şi de lapte,

Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

va da înapoi ce a cîştigat, şi nu va mai trage folos din cîştig; va da înapoi tot ce a luat, şi nu se va mai bucura de el,

Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

căci a asuprit pe săraci, şi i -a lăsat să piară, a dărîmat case şi nu le -a zidit la loc.

Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

Lăcomia lui n'a cunoscut margini; dar nu va scăpa ce are mai scump.

Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

Nimic nu scapă de lăcomia lui, dar bună starea lui nu va ţinea.

Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

În mijlocul belşugului va fi în nevoie; mîna tuturor ticăloşilor se va ridica asupra lui.

By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

Şi iată, ca să -i umple pîntecele, Dumnezeu va trimete peste el focul mîniei Lui, şi -l va sătura cu o ploaie de săgeţi.

Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

Dacă va scăpa de armele de fer, îl va străpunge arcul de aramă.

Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

Îşi smulge din trup săgeata, care schinteie la ieşirea din fierea lui, şi îl apucă spaimele morţii.

Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

Toate nenorocirile sînt păstrate pentru comorile lui; va fi mistuit de un foc pe care nu -l va aprinde omul,

Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

Cerurile îi vor desveli fărădelegea, şi pămîntul se va ridica împotriva lui.

Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

Veniturile casei lui se vor perde, vor pieri în ziua mîniei lui Dumnezeu.

Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.

Aceasta este soarta pe care o păstrează Dumnezeu celui rău, aceasta este moştenirea pe care i -o hotărăşte Dumnezeu.``