Psalms 49

Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.

Ouvi isto, vós todos os povos; inclinai os ouvidos, todos os habitantes do mundo,

Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

quer humildes quer grandes, tanto ricos como pobres.

Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

A minha boca falará a sabedoria, e a meditação do meu coração será de entendimento.

Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

Inclinarei os meus ouvidos a uma parábola; decifrarei o meu enigma ao som da harpa.

Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

Por que temeria eu nos dias da adversidade, ao cercar-me a iniquidade dos meus perseguidores,

I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

dos que confiam nos seus bens e se gloriam na multidão das suas riquezas?

Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

Nenhum deles de modo algum pode remir a seu irmão, nem por ele dar um resgate a Deus,

Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

(pois a redenção da sua vida é caríssima, de sorte que os seus recursos não dariam;)

(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

para que continuasse a viver para sempre, e não visse a cova.

Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

Sim, ele verá que até os sábios morrem, que perecem igualmente o néscio e o estúpido, e deixam a outros os seus bens.

Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

O pensamento íntimo deles é que as suas casas são perpétuas e as suas habitações de geração em geração; dão às suas terras os seus próprios nomes.

Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

Mas o homem, embora esteja em honra, não permanece; antes é como os animais que perecem.

Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

Este é o destino dos que confiam em si mesmos; o fim dos que se satisfazem com as suas próprias palavras.

Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

Como ovelhas são postos na cova; a morte os pastoreia; ao romper do dia os retos terão domínio sobre eles; e a sua formosura se consumirá na sepultura, que lhes será por habitação.

Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

Mas Deus remirá a minha alma do poder do sepulcro, pois me receberá.

Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

Não temas quando alguém se enriquece, quando a glória da sua casa aumenta.

Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

Pois, quando morrer, nada levará consigo; a sua glória não descerá após ele.

Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

Ainda que ele, enquanto vivo, se considera feliz e os homens o louvam quando faz o bem a si mesmo,

Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

ele irá ter com a geração de seus pais; eles nunca mais verão a luz

A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]

Mas o homem, embora esteja em honra, não permanece; antes é como os animais que perecem.