Psalms 142

Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho.

Com a minha voz clamo ao Senhor; com a minha voz ao Senhor suplico.

Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.

Derramo perante ele a minha queixa; diante dele exponho a minha tribulação.

Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.

Quando dentro de mim esmorece o meu espírito, então tu conheces a minha vereda; no caminho em que eu ando ocultaram-me um laço.

Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.

Olha para a minha mão direita, e vê, pois não há quem me conheça; refúgio me faltou; ninguém se interessa por mim.

Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.

A ti, ó Senhor, clamei; eu disse: Tu és o meu refúgio, o meu quinhão na terra dos viventes.

K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.

Atende ao meu clamor, porque estou muito abatido; livra-me dos meus perseguidores, porque são mais fortes do que eu.

Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. [ (Psalms 142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. ]

Tira-me da prisão, para que eu louve o teu nome; os justos me rodearão, pois me farás muito bem.