Psalms 137

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Junto aos rios de Babilônia, ali nos assentamos e nos pusemos a chorar, recordando-nos de Sião.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Nos salgueiros que há no meio dela penduramos as nossas harpas,

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

pois ali aqueles que nos levaram cativos nos pediam canções; e os que nos atormentavam, que os alegrássemos, dizendo: Cantai-nos um dos cânticos de Sião.

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Mas como entoaremos o cântico do Senhor em terra estrangeira?

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Se eu me esquecer de ti, ó Jerusalém, esqueça-se a minha destra da sua destreza.

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Apegue-se-me a língua ao céu da boca, se não me lembrar de ti, se eu não preferir Jerusalém à minha maior alegria.

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Lembra-te, Senhor, contra os edomitas, do dia de Jerusalém, porque eles diziam: Arrasai-a, arrasai-a até os seus alicerces.

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Ah! Filha de Babilônia, devastadora; feliz aquele que te retribuir consoante nos fizeste a nós;

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

feliz aquele que pegar em teus pequeninos e der com eles nas pedra.