Lamentations 3

Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
Eu sou o homem que viu a aflição causada pela vara do seu furor.
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
Ele me guiou e me fez andar em trevas e não na luz.
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
Deveras fez virar e revirar a sua mão contra mim o dia todo.
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
Fez envelhecer a minha carne e a minha pele; quebrou-me os ossos.
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
Levantou trincheiras contra mim, e me cercou de fel e trabalho.
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
Fez-me habitar em lugares tenebrosos, como os que estavam mortos há muito.
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
Cercou-me de uma sebe de modo que não posso sair; agravou os meus grilhões.
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
Ainda quando grito e clamo por socorro, ele exclui a minha oração.
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
Fechou os meus caminhos com pedras lavradas, fez tortuosas as minhas veredas.
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
Fez-se-me como urso de emboscada, um leão em esconderijos.
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
Desviou os meus caminhos, e fez-me em pedaços; deixou-me desolado.
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
Armou o seu arco, e me pôs como alvo à flecha.
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
Fez entrar nos meus rins as flechas da sua aljava.
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
Fui feito um objeto de escárnio para todo o meu povo, e a sua canção o dia todo.
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
Encheu-me de amarguras, fartou-me de absinto.
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
Quebrou com pedrinhas de areia os meus dentes, cobriu-me de cinza.
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
Alongaste da paz a minha alma; esqueci-me do que seja a felicidade.
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
Digo, pois: Já pereceu a minha força, como também a minha esperança no Senhor.
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
Lembra-te da minha aflição e amargura, do absinto e do fel.
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
Minha alma ainda os conserva na memória, e se abate dentro de mim.
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
Torno a trazer isso à mente, portanto tenho esperança.
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
A benignidade do Senhor jamais acaba, as suas misericórdias não têm fim;
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
renovam-se cada manhã. Grande é a tua fidelidade.
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
A minha porção é o Senhor, diz a minha alma; portanto esperarei nele.
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
Bom é o Senhor para os que esperam por ele, para a alma que o busca.
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
Bom é ter esperança, e aguardar em silêncio a salvação do Senhor.
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
Bom é para o homem suportar o jugo na sua mocidade.
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
Que se assente ele, sozinho, e fique calado, porquanto Deus o pôs sobre ele.
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
Ponha a sua boca no pó; talvez ainda haja esperança.
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
Dê a sua face ao que o fere; farte-se de afronta.
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
Pois o Senhor não rejeitará para sempre.
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
Embora entristeça a alguém, contudo terá compaixão segundo a grandeza da sua misericordia.
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
Porque não aflige nem entristece de bom grado os filhos dos homens.
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
Pisar debaixo dos pés a todos os presos da terra,
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
perverter o direito do homem perante a face do Altíssimo,
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
subverter o homem no seu pleito, não são do agrado do senhor.
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
Quem é aquele que manda, e assim acontece, sem que o Senhor o tenha ordenado?
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
Não sai da boca do Altíssimo tanto o mal como o bem?
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
Por que se queixaria o homem vivente, o varão por causa do castigo dos seus pecados?
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
Esquadrinhemos os nossos caminhos, provemo-los, e voltemos para o Senhor.
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
Levantemos os nossos corações com as mãos para Deus no céu dizendo;
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
Nós transgredimos, e fomos rebeldes, e não perdoaste,
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
Cobriste-te de ira, e nos perseguiste; mataste, não te apiedaste.
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
Cobriste-te de nuvens, para que não passe a nossa oração.
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
Como escória e refugo nos puseste no meio dos povos.
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
Todos os nossos inimigos abriram contra nós a sua boca.
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
Temor e cova vieram sobre nós, assolação e destruição.
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
Torrentes de águas correm dos meus olhos, por causa da destruição da filha do meu povo.
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
Os meus olhos derramam lágrimas, e não cessam, sem haver intermissão,
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
até que o Senhor atente e veja desde o céu.
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
Os meus olhos me afligem, por causa de todas as filhas da minha cidade.
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
Como ave me caçaram os que, sem causa, são meus inimigos.
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
Atiraram-me vivo na masmorra, e lançaram pedras sobre mim.
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
Águas correram sobre a minha cabeça; eu disse: Estou cortado.
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
Invoquei o teu nome, Senhor, desde a profundeza da masmorra.
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
Ouviste a minha voz; não escondas o teu ouvido ao meu suspiro, ao meu clamor.
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
Tu te aproximaste no dia em que te invoquei; disseste: Não temas.
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
Pleiteaste, Senhor, a minha causa; remiste a minha vida.
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
Viste, Senhor, a injustiça que sofri; julga tu a minha causa.
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
Viste toda a sua vingança, todos os seus desígnios contra mim.
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
Ouviste as suas afrontas, Senhor, todos os seus desígnios contra mim,
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
os lábios e os pensamentos dos que se levantam contra mim o dia todo.
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
Observa-os ao assentarem-se e ao levantarem-se; eu sou a sua canção.
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
Tu lhes darás a recompensa, Senhor, conforme a obra das suas mãos.
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
Tu lhes darás dureza de coração, maldição tua sobre eles.
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
Na tua ira os perseguirás, e os destruirás de debaixo dos teus céus, ó Senhor.