Job 32

A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
E aqueles três homens cessaram de responder a Jó; porque era justo aos seus próprios olhos.
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Então se acendeu a ira de Eliú, filho de Baraquel, o buzita, da família de Rão; acendeu-se a sua ira contra Jó, porque este se justificava a si mesmo, e não a Deus.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
Também contra os seus três amigos se acendeu a sua ira, porque não tinham achado o que responder, e contudo tinham condenado a Jó.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Ora, Eliú havia esperado para falar a Jó, porque eles eram mais idosos do que ele.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Quando, pois, Eliú viu que não havia resposta na boca daqueles três homens, acendeu-se-lhe a ira.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Então respondeu Eliú, filho de Baraquel, o buzita, dizendo: Eu sou de pouca idade, e vós sois, idosos; arreceei-me e temi de vos declarar a minha opinião.
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Dizia eu: Falem os dias, e a multidão dos anos ensine a sabedoria.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Há, porém, um espírito no homem, e o sopro do Todo-Poderoso o faz entendido.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Não são os velhos que são os sábios, nem os anciãos que entendem o que é reto.
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Pelo que digo: Ouvi-me, e também eu declararei a minha opinião.
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Eis que aguardei as vossas palavras, escutei as vossas considerações, enquanto buscáveis o que dizer.
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Eu, pois, vos prestava toda a minha atenção, e eis que não houve entre vós quem convencesse a Jó, nem quem respondesse às suas palavras;
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
pelo que não digais: Achamos a sabedoria; Deus é que pode derrubá-lo, e não o homem.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Ora ele não dirigiu contra mim palavra alguma, nem lhe responderei com as vossas palavras.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Estão pasmados, não respondem mais; faltam-lhes as palavras.
Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Hei de eu esperar, porque eles não falam, porque já pararam, e não respondem mais?
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
Eu também darei a minha resposta; eu também declararei a minha opinião.
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
Pois estou cheio de palavras; o espírito dentro de mim me constrange.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Eis que o meu peito é como o mosto, sem respiradouro, como odres novos que estão para arrebentar.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Falarei, para que ache alívio; abrirei os meus lábios e responderei:
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Que não faça eu acepção de pessoas, nem use de lisonjas para com o homem.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
Porque não sei usar de lisonjas; do contrário, em breve me levaria o meu Criador.