Job 24

Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?

Por que o Todo-Poderoso não designa tempos? E por que os que o conhecem não veem os seus dias?

Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.

Há os que removem os limites; roubam os rebanhos, e os apascentam.

Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.

Levam o jumento do órfão, tomam em penhor o boi da viúva.

Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.

Desviam do caminho os necessitados; e os oprimidos da terra juntos se escondem.

Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.

Eis que, como jumentos monteses no deserto, saem eles ao seu trabalho, procurando no ermo a presa que lhes sirva de sustento para seus filhos.

Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.

No campo segam o seu pasto, e vindimam a vinha do ímpio.

Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.

Passam a noite nus, sem roupa, não tendo coberta contra o frio.

A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.

Pelas chuvas das montanhas são molhados e, por falta de abrigo, abraçam-se com as rochas.

Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.

Há os que arrancam do peito o órfão, e tomam o penhor do pobre;

Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.

fazem que estes andem nus, sem roupa, e, embora famintos, carreguem os molhos.

Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.

Espremem o azeite dentro dos muros daqueles homens; pisam os seus lagares, e ainda têm sede.

Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.

Dentro das cidades gemem os moribundos, e a alma dos feridos clama; e contudo Deus não considera o seu clamor.

Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.

Há os que se revoltam contra a luz; não conhecem os caminhos dela, e não permanecem nas suas veredas.

Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.

O homicida se levanta de madrugada, mata o pobre e o necessitado, e de noite torna-se ladrão.

Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.

Também os olhos do adúltero aguardam o crepúsculo, dizendo: Ninguém me verá; e disfarça o rosto.

Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.

Nas trevas minam as casas; de dia se conservam encerrados; não conhecem a luz.

Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.

Pois para eles a profunda escuridão é a sua manhã; porque são amigos das trevas espessas.

Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.

São levados ligeiramente sobre a face das águas; maldita é a sua porção sobre a terra; não tornam pelo caminho das vinhas.

Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.

A sequidão e o calor desfazem as águas da neve; assim faz a cova aos que pecaram.

Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.

A madre se esquecerá dele; os vermes o comerão gostosamente; não será mais lembrado; e a iniquidade se quebrará como árvore.

Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.

Ele despoja a estéril que não dá à luz, e não faz bem à viúva.

Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.

Todavia Deus prolonga a vida dos valentes com a sua força; levantam-se quando haviam desesperado da vida.

Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.

Se ele lhes dá descanso, estribam-se, nisso; e os seus olhos estão sobre os caminhos deles.

Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.

Eles se exaltam, mas logo desaparecem; são abatidos, colhidos como os demais, e cortados como as espigas do trigo.

Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?

Se não é assim, quem me desmentirá e desfará as minhas palavras?