Song of Solomon 2

Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.

Jeg er Sarons blomst, dalenes lilje.

Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.

Som en lilje blandt torner, så er min venninne blandt de unge kvinner.

Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.

Som et epletre blandt skogens trær, så er min elskede blandt de unge menn; i hans skygge lyster det mig å sitte, og hans frukt er søt for min gane.

Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.

Han har ført mig til vinhuset, og hans banner over mig er kjærlighet.

Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,

Styrk mig med druekaker, kveg mig med epler! For jeg er syk av kjærlighet.

Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.

Hans venstre hånd er under mitt hode, og hans høire favner mig.

Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.

Jeg ber eder inderlig, I Jerusalems døtre, ved rådyrene eller ved hindene på marken, at I ikke vekker og ikke egger kjærligheten, før den selv vil!

Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.

Hør, der er min elskede! Se, der kommer han springende over fjellene, hoppende over haugene.

Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.

Min elskede ligner et rådyr eller en ung hjort. Se, der står han bak vår vegg; han kikker gjennem vinduene, gjennem gitteret ser han inn.

Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.

Min elskede tar til orde og sier til mig: Stå op, min venninne, du min fagre, og kom ut!

Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.

For se, nu er vinteren omme, regnet har draget forbi og er borte;

Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.

blomstene kommer til syne i landet, sangens tid er inne, og turtelduens røst har latt sig høre i vårt land;

Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.

fikentreets frukter tar til å rødme, og vintrærnes blomster dufter. Stå op, kom, min venninne, du min fagre, så kom da!

Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.

Du min due i bergrevnene, i fjellveggens ly! La mig se din skikkelse, la mig høre din røst! For din røst er blid og din skikkelse fager.

Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.

Fang revene for oss, de små rever som ødelegger vingårdene! Våre vingårder står jo i blomst.

Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.

Min elskede er min, og jeg er hans, han som vokter sin hjord blandt liljene.

Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.

Innen dagen blir sval og skyggene flyr, vend om, min elskede, lik et rådyr eller en ung hjort på de kløftede fjell!