Psalms 63

Žalm Davidův, když byl na poušti Judské.

En salme av David, da han var i Juda ørken.

Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

Gud! Du er min Gud, jeg søker dig årle; min sjel tørster efter dig, mitt kjød lenges efter dig i et tørt og vansmektende land, hvor det ikke er vann.

Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

Således har jeg skuet dig i helligdommen, idet jeg så din makt og din herlighet.

(Neboť jest lepší milosrdenství tvé,nežli život), aby tě chválili rtové moji,

For din miskunnhet er bedre enn livet; mine leber priser dig.

A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

Således vil jeg love dig mitt liv igjennem; i ditt navn vil jeg opløfte mine hender.

Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

Min sjel skal bli mettet som av marg og fett, og med jublende leber skal min munn lovprise dig.

Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

Når jeg kommer dig i hu på mitt leie, tenker jeg på dig gjennem nattevaktene.

Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

For du har vært min hjelp, og under dine vingers skygge jubler jeg.

Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

Min sjel henger ved dig; din høire hånd holder mig oppe.

Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

Og de som står mig efter livet for å ødelegge det, de skal komme til jordens nederste dyp.

Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl. [ (Psalms 63:12) Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou. ]

De skal gis sverdet i vold, bli til rov for rever. Og kongen skal glede sig i Gud; hver den som sverger ved ham, skal prise sig lykkelig, for løgneres munn skal tilstoppes.