Psalms 144

Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

Av David. Lovet være Herren, min klippe, han som oplærer mine hender til strid, mine fingrer til krig,

Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

min miskunn og min festning, min borg og min redningsmann, mitt skjold og den jeg tar min tilflukt til, den som tvinger mitt folk under mig.

Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

Herre, hvad er et menneske, at du kjenner ham, et menneskebarn, at du akter på ham!

Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

Et menneske er lik et åndepust, hans dager er som en skygge som farer forbi.

Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

Herre, bøi din himmel og far ned, rør ved fjellene så de ryker!

Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

La lynet lyne og spred dem, send dine piler og skrem dem!

Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

Rekk ut dine hender fra det høie, fri mig og frels mig fra store vann, fra fremmedes hånd,

Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.

de hvis munn taler svik, og hvis høire hånd er en løgnens hånd.

Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,

Gud! En ny sang vil jeg synge dig, til tistrenget harpe vil jeg lovsynge dig,

Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.

du som gir kongene frelse, som redder David, din tjener, fra det onde sverd.

Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

Frels mig og fri mig fra fremmedes hånd, de hvis munn taler svik, og hvis høire hånd er en løgnens hånd,

Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

forat våre sønner må være som planter, høit vokset i sin ungdom, våre døtre som hjørnestolper, hugget som til et slott,

Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.

forat våre forrådshus må være fulle og gi av alle slag, at vårt småfe må øke sig i tusentall, ja i titusentall på våre gater,

Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.

at våre kuer må ha kalv, at det ingen skade må være og intet tap og intet klageskrik på våre gater.

Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.

Salig er det folk som det går således; salig er det folk hvis Gud Herren er.