Psalms 132

Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

En sang ved festreisene. Herre, gi David lønn for hans møie,

Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

han som tilsvor Herren, gav Jakobs Veldige det løfte:

Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

Jeg vil ikke gå inn i mitt huses telt, jeg vil ikke stige op på min sengs leie,

Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

jeg vil ikke unne mine øine søvn, mine øielokk slummer,

Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

før jeg finner et sted for Herren, en bolig for Jakobs Veldige!

Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

Se, vi hørte om den i Efrata, vi fant den i skogsbygden.

Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

Vi vil komme til hans bolig, vi vil tilbede for hans føtters skammel.

Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

Reis dig, Herre, og kom til ditt hvilested, du og din styrkes ark!

Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

La dine prester klæ sig i rettferd og dine fromme rope med fryd!

Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

For Davids, din tjeners skyld vise du ikke din salvedes åsyn tilbake!

Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

Herren har svoret David en sann ed, som han ikke vil gå fra: Av ditt livs frukt vil jeg sette konger på din trone;

Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

dersom dine barn holder min pakt og mine vidnesbyrd, som jeg vil lære dem, da skal også deres barn for all tid sitte på dine trone.

Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

For Herren har utkåret Sion, han har attrådd det til sin bolig:

Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

Dette er mitt hvilested til evig tid; her vil jeg bo, fordi jeg har attrådd det.

Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

Dets mat vil jeg velsigne, dets fattige vil jeg mette med brød,

A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

og dets prester vil jeg klæ med fryd.

Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

Der vil jeg la et horn vokse op for David, gjøre i stand en lampe for min salvede.

Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.

Hans fiender vil jeg klæ i skam, men på ham skal hans krone stråle.