Job 38

Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:

Og Herren svarte Job ut av et stormvær og sa:

Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?

Hvem er han som formørker mitt råd med ord uten forstand?

Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

Nuvel, omgjord dine lender som en mann! Så vil jeg spørre dig, og du skal lære mig.

Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.

Hvor var du da jeg grunnfestet jorden? Si frem hvis du vet det!

Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?

Hvem fastsatte vel dens mål? Vet du det? Eller hvem spente målesnor ut over den?

Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,

Hvor blev dens støtter rammet ned, eller hvem la dens hjørnesten,

Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?

mens alle morgenstjerner jublet, og alle Guds sønner ropte av fryd?

Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?

Og hvem lukket for havet med dører, da det brøt frem og gikk ut av mors liv,

Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,

da jeg gjorde skyer til dets klædebon og skodde til dets svøp

Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,

og merket av en grense for det og satte bom og dører

I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.

og sa: Hit skal du komme og ikke lenger, her skal dine stolte bølger legge sig?

Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,

Har du i dine dager befalt morgenen å bryte frem, har du vist morgenrøden dens sted,

Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?

forat den skulde gripe fatt i jordens ender, og de ugudelige rystes bort fra den?

Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,

Jorden tar da form likesom ler under seglet, og tingene treder frem som et klædebon,

A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?

og de ugudelige unddras sitt lys, og den løftede arm knuses.

Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?

Er du kommet til havets kilder, og har du vandret på dypets bunn?

Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?

Har dødens porter vist sig for dig, og har du sett dødsskyggens porter?

Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.

Har du sett ut over jordens vidder? Si frem dersom du kjenner alt dette!

Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,

Hvor er veien dit hvor lyset bor? Og mørket - hvor er dets sted,

Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?

så du kunde hente det frem til dets område, så du kjente stiene til dets hus?

Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?

Du vet det vel; dengang blev du jo født, og dine dagers tall er stort.

Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,

Er du kommet til forrådskammerne for sneen, og har du sett forrådshusene for haglet,

Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?

som jeg har opspart til trengselens tid, til kampens og krigens dag?

Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?

Hvad vei følger lyset når det deler sig, og østenvinden når den spreder sig over jorden?

Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,

Hvem har åpnet renner for regnskyllet og vei for lynstrålen

Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,

for å la det regne over et øde land, over en ørken hvor intet menneske bor,

Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?

for å mette ørk og øde og få gressbunnen til å gro?

Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?

Har regnet nogen far? Eller hvem har avlet duggens dråper?

Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?

Av hvis liv er vel isen gått frem, og himmelens rim - hvem fødte det?

Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.

Vannet blir hårdt som sten, og havets overflate stivner.

Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?

Kan du knytte Syvstjernens bånd, eller kan du løse Orions lenker?

Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?

Kan du føre Dyrekretsens stjernebilleder frem i rette tid, og Bjørnen med dens unger - kan du styre deres gang?

Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?

Kjenner du himmelens lover? Fastsetter du dens herredømme over jorden?

Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?

Kan din røst nå op til skyen, så en flom av vann dekker dig?

Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?

Kan du sende ut lynene, så de farer avsted, så de sier til dig: Se, her er vi?

Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?

Hvem har lagt visdom i de mørke skyer, eller hvem har lagt forstand i luftsynet?

Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,

Hvem teller skyene med visdom, og himmelens vannsekker - hvem heller vannet ut av dem,

Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?

når støvet flyter sammen til en fast masse, og jordklumpene henger fast ved hverandre?

Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,

Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?

Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?