Job 28

Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.

Sølvet har jo sin grube, og gullet, som renses, sitt finnested;

Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

jern hentes frem av jorden, og sten smeltes til kobber.

Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.

De gjør ende på mørket, og inn i de innerste kroker gransker de stener som ligger i det sorte mørke;

Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.

de bryter en sjakt langt borte fra menneskers bolig; der ferdes de glemt, dypt under menneskers føtter; der henger de og svever langt borte fra mennesker.

Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.

Av jorden kommer det brød; men inne i den blir alt veltet om som av ild.

V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,

Safiren har sin bolig i dens stener, og gullklumper finnes der.

K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,

Ingen rovfugl kjenner stien dit ned, og intet falkeøie har sett den;

Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

stolte rovdyr har ikke trådt på den, ingen løve har skredet frem over den.

K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

På den hårde sten legger de sin hånd, de velter hele fjell om fra grunnen av.

Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

I berget sprenger de ganger, og allehånde kostelige ting får de se.

Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

De demmer for dryppet av vannårene og fører skjulte ting frem i lyset.

Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?

Men visdommen hvor skal den finnes? Og hvor har forstanden sin bolig?

Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.

Intet menneske kjenner dens verd, og den finnes ikke i de levendes land.

Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.

Dypet sier: I mig er den ikke, og havet sier: Den er ikke hos mig.

Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.

Den kan ikke kjøpes for kostelig gull, og dens pris ikke opveies med sølv.

Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.

Den opveies ikke med Ofirs gull, med den dyre onyks og safir.

Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.

Gull og glass kommer ikke op imot den, og en kan ikke bytte den til sig for kar av fint gull.

Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.

Koraller og krystall kan ikke engang nevnes, og det å eie visdom er bedre enn perler.

Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.

Etiopias topas kommer ikke op imot den; den kan ikke opveies med det reneste gull.

Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?

Hvor kommer da visdommen fra? Og hvor har forstanden sin bolig?

Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.

Den er dulgt for alle levendes øine, den er skjult for himmelens fugler;

Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.

avgrunnen og døden sier: Bare et frasagn om den er kommet oss for øre.

Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.

Gud kjenner veien til den, og han vet hvor den har sin bolig.

Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

For hans øie når til jordens ender; allting under himmelen ser han.

Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.

Da han fastsatte vindens vekt og gav vannet dets mål,

On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.

da han satte en lov for regnet og en vei for lynstrålen,

Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.

da så han visdommen og åpenbarte den, da lot han den stå frem og utforsket den.

Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.

Og han sa til mennesket: Se, å frykte Herren, det er visdom, og å fly det onde er forstand.