Job 11

A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:

Da tok Sofar fra Na'ama til orde og sa:

Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?

Skulde en ordflom bli uten svar, eller en ordgyter få rett?

Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

Skulde dine store ord drive menn til taushet, skulde du spotte uten at nogen skammer dig ut?

Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

Og skal du få si: Ren er min lære, og skyldfri er jeg i dine øine?

Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

Men bare Gud vilde tale og oplate sine leber mot dig

Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

og åpenbare dig visdommens hemmeligheter, at det i dem er dobbelt forstand! Da måtte du nok innse at Gud tilgir dig noget av din misgjerning.

Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

Mon du kan finne bunn i Guds vesen eller nå frem til den Allmektiges ytterste grense?

Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?

Himmelhøi er den, hvad kan du gjøre? Dypere enn dødsriket, hvad vet du?

Delší jest míra její než země, a širší než moře.

Lengere enn jorden er dens mål og bredere enn havet.

Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

Om han farer frem og setter i fengsel og sammenkaller retten, hvem vil da hindre ham?

Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

For han, han kjenner de falske folk og ser uretten, uten at han trenger å gi akt på den,

Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

og selv en uvettig mann får forstand, og et ungt villesel blir født til menneske.

Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

Hvis du retter ditt hjerte og utbreder dine hender til ham -

Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:

er det synd i din hånd, da ha den bort og la ikke urett bo i dine telt -

Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

ja, da skal du, fri for lyte, opløfte ditt åsyn og stå fast og ikke frykte;

Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

for du skal glemme din møie, som forbifarne vann skal du komme den i hu.

K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

Og lysere enn middagen blir da ditt liv; mørket blir for dig som morgenen.

Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

Og du skal være trygg, for da er det håp, og når du har sett dig vel omkring, kan du legge dig trygt til ro.

A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

Og du skal hvile, og ingen skal skremme dig op, og mange skal søke din yndest.

Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.

Men de ugudeliges øine tæres bort; de har ingen tilflukt mere, og deres håp er å utånde sjelen.