Lamentations 5

Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.

Kia mahara, e Ihowa, ki te mea kua pa nei ki a matou: tirohia mai, kia kite ai koe i to matou ingoa kino.

Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.

Kua riro to matou wahi tupu i nga tangata ke, o matou whare i nga tautangata.

Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.

He pani matou, kahore he matua, ko o matou whaea ano he pouaru.

Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.

Na te moni i inu wai ai matou; ko a matou wahie he mea hoko.

Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.

Kei runga kei o matou kaki o matou kaiwhai: e mauiui ana matou, kahore he tanga manawa mo matou.

Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.

Kua hoatu e matou te ringa ki nga Ihipiana, ki nga Ahiriana, kia makona ai matou i te taro.

Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.

I hara o matou matua, a kua kore; a kua whakawaha e matou o ratou he.

Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.

Ko nga pononga o matou rangatira: kahore he kaiwhakaora mo matou i o ratou ringa.

S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.

E tata mate matou ka whiwhi ai i te taro, i te hoari hoki o te koraha.

Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.

Mangu ana o matou kiri ano he oumu, i te wera ngau kino o te hemokai.

Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.

Taea ana e ratou nga wahine o Hiona, nga wahine i nga pa o Hura.

Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.

Ko nga rangatira, taronatia ake e to ratou ringa; kihai nga kanohi o nga kaumatua i whakahonoretia.

Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.

Ko nga taitama kei te waha i te huri, hinga ana nga tamariki i te pikaunga wahie.

Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.

Ko nga kaumatua i nga kuwaha kua kore, me te waiata hoki a nga taitama.

Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.

Kua mutu te koa o o matou ngakau, kua puta ke ta matou kanikani hei uhunga.

Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.

Kua taka te karauna o to matou mahunga; aue, te mate mo matou! kua hara hoki matou.

Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,

Na reira whakaruhi noa iho o matou ngakau; na enei mea pouriuri ana o matou kanohi.

Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.

Na te maunga hoki o Hiona kua ururuatia nei, e haereerea nei e nga pokiha.

Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.

Pumau tonu koe, ake ake, e Ihowa; ko tou torona kei tera whakatupuranga, kei tera whakatupuranga.

Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?

He aha koe i wareware tonu ai ki a matou? he aha koe i whakarere ai i a matou, a roa noa iho nga ra?

Obrať nás, ó Hospodine, k sobě,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.

Whakatahuritia atu matou ki a koe, e Ihowa, a ka tahuri matou: whakahoutia o matou ra, kia rite ki o mua.

Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?

Otiia kua tino whakakahore rawa koe ki a matou, e tino nui ana tou riri ki a matou.