Job 17

Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

Kua pau toku manawa, moti rawa oku ra, kua rite te urupa moku.

Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

He pono he hunga tawai enei kei ahau, a kei roto tonu toku kanohi i a ratou whakakarangitanga.

Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

Tena ra, homai he punga ko koe tonu hei whakakapi turanga moku; ko wai hei papaki ringa ki ahau?

Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

Kua huna hoki e koe to ratou ngakau kei mohio; na reira e kore koe e whakaneke ake i a ratou.

Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

Ko te tangata e whaki ana i ona hoa, he mea mo te utu, ko nga kanohi tonu o ana tamariki e hemo.

Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

Kua meinga hoki ahau e ia hei hahani ma nga iwi; a kua waiho marakerake ahau hei whakaetietinga.

Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

Kua atarua toku kanohi i te tangi, rite tonu ki te atarangi oku wahi katoa.

Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

Ka miharo te hunga tika ki tenei, a ka whakaoho te tangata harakore i a ia ano hei whakahe i te atuakore.

Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

Otiia ka mau te tangata tika ki tona ara, a ko te tangata ringa ma ka neke haere ake te kaha.

Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

Ko koutou katoa ia tahuri, anga mai nei, e kore hoki tetahi tangata mahara e kitea e ahau i roto i a koutou.

Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

Kua pahemo oku ra, motumotuhia ake oku whakaaro i whakatakoto ai, tae noa ki nga whakaaro o toku ngakau.

Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

Ko te po kua meinga e ratou hei ao; ko te marama, e ki ana ratou, e tata tonu ana ki te pouri.

Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

Ki te titiro ahau i te reinga hei whare moku; mehemea kua wharikitia e ahau toku moenga ki te pouri;

Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

Mehemea kua karanga ahau ki te pirau, ko koe toku papa; ki te iro ranei, ko koe toku whaea, toku tuahine!

Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

Kei hea ra he tumanakohanga atu moku? A ko taku e tumanako atu ai ko wai e kite?

Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

Ka riro ki raro ki nga taha o te reinga, ina whai okiokinga i roto i te puehu.