Job 14

Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.

Man that is born of a woman is of few days, and full of trouble.

Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

He cometh forth like a flower, and is cut down: he fleeth also as a shadow, and continueth not.

A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.

And dost thou open thine eyes upon such an one, and bringest me into judgment with thee?

Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

Who can bring a clean thing out of an unclean? not one.

Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:

Seeing his days are determined, the number of his months are with thee, thou hast appointed his bounds that he cannot pass;

Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.

Turn from him, that he may rest, till he shall accomplish, as an hireling, his day.

O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,

For there is hope of a tree, if it be cut down, that it will sprout again, and that the tender branch thereof will not cease.

By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:

Though the root thereof wax old in the earth, and the stock thereof die in the ground;

Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.

Yet through the scent of water it will bud, and bring forth boughs like a plant.

Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?

But man dieth, and wasteth away: yea, man giveth up the ghost, and where is he?

Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:

As the waters fail from the sea, and the flood decayeth and drieth up:

Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.

So man lieth down, and riseth not: till the heavens be no more, they shall not awake, nor be raised out of their sleep.

Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.

O that thou wouldest hide me in the grave, that thou wouldest keep me secret, until thy wrath be past, that thou wouldest appoint me a set time, and remember me!

Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.

If a man die, shall he live again? all the days of my appointed time will I wait, till my change come.

Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,

Thou shalt call, and I will answer thee: thou wilt have a desire to the work of thine hands.

Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,

For now thou numberest my steps: dost thou not watch over my sin?

Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.

My transgression is sealed up in a bag, and thou sewest up mine iniquity.

Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,

And surely the mountain falling cometh to nought, and the rock is removed out of his place.

Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.

The waters wear the stones: thou washest away the things which grow out of the dust of the earth; and thou destroyest the hope of man.

Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.

Thou prevailest for ever against him, and he passeth: thou changest his countenance, and sendest him away.

Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.

His sons come to honour, and he knoweth it not; and they are brought low, but he perceiveth it not of them.

Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.

But his flesh upon him shall have pain, and his soul within him shall mourn.