Psalms 74

Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?

Cantico di Asaf. O Dio, perché ci hai rigettati per sempre? Perché arde l’ira tua contro il gregge del tuo pasco?

Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.

Ricordati della tua raunanza che acquistasti in antico, che redimesti per esser la tribù della tua eredità; ricordati del monte di Sion, di cui hai fatto la tua dimora!

Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!

Dirigi i tuoi passi verso le ruine perpetue; il nemico ha tutto devastato nel tuo santuario.

Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.

I tuoi avversari hanno ruggito dentro al luogo delle tue raunanze; vi hanno posto le loro insegne per emblemi.

Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.

Parevano uomini levanti in alto le scuri nel folto d’un bosco.

A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.

E invero con l’ascia e col martello, hanno spezzato tutte le sculture della tua casa.

Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.

Hanno appiccato il fuoco al tuo santuario, han profanato, gettandola a terra, la dimora del tuo nome.

Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.

Han detto in cuor loro: Distruggiamo tutto! Hanno arso tutti i luoghi delle raunanze divine nel paese.

Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.

Noi non vediam più i nostri emblemi; non v’è più profeta, né v’è fra noi alcuno che sappia fino a quando.

I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?

Fino a quando, o Dio, oltraggerà l’avversario? Il nemico sprezzerà egli il tuo nome in perpetuo?

Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?

Perché ritiri la tua mano, la tua destra? Traila fuori dal tuo seno, e distruggili!

Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.

Ma Dio è il mio Re ab antico, colui che opera liberazioni in mezzo alla terra.

Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.

Tu, con la tua forza, spartisti il mare, tu spezzasti il capo ai mostri marini sulle acque,

Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.

tu spezzasti il capo del leviatan, tu lo desti in pasto al popolo del deserto.

Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.

Tu facesti sgorgare fonti e torrenti, tu asciugasti fiumi perenni.

Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.

Tuo è il giorno, la notte pure è tua; tu hai stabilito la luna e il sole.

Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.

Tu hai fissato tutti i confini della terra, tu hai fatto l’estate e l’inverno.

Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.

Ricordati questo: che il nemico ha oltraggiato l’Eterno, e che un popolo stolto ha sprezzato il tuo nome.

Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.

Non dare alle fiere la vita della tua tortora, non dimenticare per sempre il gregge dei tuoi poveri afflitti!

Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.

Abbi riguardo al patto, poiché i luoghi tenebrosi della terra son pieni di ricetti di violenza.

Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.

L’oppresso non se ne torni svergognato; fa’ che il misero e il bisognoso lodino il tuo nome.

Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.

Lèvati, o Dio, difendi la tua causa! Ricordati dell’oltraggio che ti è fatto del continuo dallo stolto.

Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.

Non dimenticare il grido de’ tuoi nemici, lo strepito incessante di quelli che si levano contro di te.