Psalms 73

Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.

Salmo di Asaf. Certo, Iddio è buono verso Israele, verso quelli che son puri di cuore.

Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,

Ma, quant’è a me, quasi inciamparono i miei piedi; poco mancò che i miei passi non sdrucciolassero.

Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

Poiché io portavo invidia agli orgogliosi, vedendo la prosperità degli empi.

Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.

Poiché per loro non vi son dolori, il loro corpo è sano e pingue.

V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.

Non sono travagliati come gli altri mortali, né son colpiti come gli altri uomini.

Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

Perciò la superbia li cinge a guisa di collana, la violenza li cuopre a guisa di vestito.

Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,

Dal loro cuore insensibile esce l’iniquità; le immaginazioni del cuor loro traboccano.

Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

Sbeffeggiano e malvagiamente ragionan d’opprimere; parlano altezzosamente.

Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.

Metton la loro bocca nel cielo, e la loro lingua passeggia per la terra.

A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,

Perciò il popolo si volge dalla loro parte, e beve copiosamente alla loro sorgente,

Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

e dice: Com’è possibile che Dio sappia ogni cosa, che vi sia conoscenza nell’Altissimo?

Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

Ecco, costoro sono empi: eppure, tranquilli sempre, essi accrescono i loro averi.

Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

Invano dunque ho purificato il mio cuore, e ho lavato le mie mani nell’innocenza!

Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

Poiché son percosso ogni giorno, e il mio castigo si rinnova ogni mattina.

Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

Se avessi detto: Parlerò a quel modo, ecco, sarei stato infedele alla schiatta de’ tuoi figliuoli.

Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

Ho voluto riflettere per intender questo, ma la cosa mi è parsa molto ardua,

Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

finché non sono entrato nel santuario di Dio, e non ho considerata la fine di costoro.

Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

Certo, tu li metti in luoghi sdrucciolevoli, tu li fai cadere in rovina.

Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

Come sono stati distrutti in un momento, portati via, consumati per casi spaventevoli!

Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

Come avviene d’un sogno quand’uno si sveglia, così tu, o Signore, quando ti desterai, sprezzerai la loro vana apparenza.

Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

Quando il mio cuore s’inacerbiva ed io mi sentivo trafitto internamente,

Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

ero insensato e senza conoscimento; io ero verso di te come una bestia.

A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

Ma pure, io resto del continuo con te; tu m’hai preso per la man destra;

Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

tu mi condurrai col tuo consiglio, e poi mi riceverai in gloria.

Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

Chi ho io in cielo fuori di te? E sulla terra non desidero che te.

Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

La mia carne e il mio cuore posson venir meno, ma Dio è la ròcca del mio cuore e la mia parte in eterno.

Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

Poiché, ecco, quelli che s’allontanan da te periranno; tu distruggi chiunque, fornicando, ti abbandona.

Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.

Ma quanto a me, il mio bene è d’accostarmi a Dio; io ho fatto del Signore, dell’Eterno, il mio rifugio, per raccontare, o Dio, tutte le opere tue.