Psalms 35

Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

Di Davide. O Eterno, contendi con quelli che contendono meco, combatti con quelli che combattono meco.

Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

Prendi lo scudo e la targa e lèvati in mio aiuto.

Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

Tira fuori la lancia e chiudi il passo ai miei persecutori; di’ all’anima mia: Io son la tua salvezza.

Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

Sian confusi e svergognati quelli che cercano l’anima mia; voltin le spalle e arrossiscano quei che macchinano la mia rovina.

Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

Sian come pula al vento e l’angelo dell’Eterno li scacci.

Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

Sia la via loro tenebrosa e sdrucciolevole, e l’insegua l’angelo dell’Eterno.

Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

Poiché, senza cagione, m’hanno teso di nascosto la loro rete, senza cagione hanno scavato una fossa per togliermi la vita.

Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

Li colga una ruina improvvisa e sian presi nella rete ch’essi stessi hanno nascosta; scendano nella rovina apparecchiata per me.

Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

Allora l’anima mia festeggerà nell’Eterno, e si rallegrerà nella sua salvezza.

A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

Tutte le mie ossa diranno: O Eterno, chi è pari a te che liberi il misero da chi è più forte di lui, il misero e il bisognoso da chi lo spoglia?

Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

Iniqui testimoni si levano; mi domandano cose delle quali non so nulla.

Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

Mi rendono male per bene; derelitta è l’anima mia.

Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

Eppure io, quand’eran malati, vestivo il cilicio, affliggevo l’anima mia col digiuno, e pregavo col capo curvo sul seno…

Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

Camminavo triste come per la perdita d’un amico, d’un fratello, andavo chino, abbrunato, come uno che pianga sua madre.

Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

Ma, quand’io vacillo, essi si rallegrano, s’adunano assieme; s’aduna contro di me gente abietta che io non conosco; mi lacerano senza posa.

S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

Come profani buffoni da mensa, digrignano i denti contro di me.

Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

O Signore, fino a quando vedrai tu questo? Ritrai l’anima mia dalle loro ruine, l’unica mia, di fra i leoncelli.

I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

Io ti celebrerò nella grande assemblea, ti loderò in mezzo a gran popolo.

Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

Non si rallegrino di me quelli che a torto mi sono nemici, né ammicchino con l’occhio quelli che m’odian senza cagione.

Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

Poiché non parlan di pace, anzi macchinan frodi contro la gente pacifica del paese.

Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

Apron larga la bocca contro me e dicono: Ah, ah! l’occhio nostro l’ha visto.

Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

Anche tu hai visto, o Eterno; non tacere! O Signore, non allontanarti da me.

Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

Risvegliati, destati, per farmi ragione, o mio Dio, mio Signore, per difender la mia causa.

Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

Giudicami secondo la tua giustizia o Eterno, Iddio mio, e fa’ ch’essi non si rallegrino su me;

Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

che non dicano in cuor loro: Ah, ecco il nostro desiderio! che non dicano: L’abbiamo inghiottito.

Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

Siano tutti insieme svergognati e confusi quelli che si rallegrano del mio male; sian rivestiti d’onta e di vituperio quelli che si levano superbi contro di me.

Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

Cantino e si rallegrino quelli che si compiacciono della mia giustizia, e dican del continuo: Magnificato sia l’Eterno che vuole la pace del suo servitore!

I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.

E la mia lingua parlerà della tua giustizia, e dirà del continuo la tua lode.