Psalms 18

Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl:

Al Capo de’ musici. Di Davide, servo dell’Eterno, il quale rivolse all’Eterno le parole di questo cantico quando l’Eterno l’ebbe riscosso dalla mano di tutti i suoi nemici e dalla mano di Saul. Egli disse: Io t’amo, o Eterno, mia forza!

Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.

L’Eterno è la mia ròcca, la mia fortezza, il mio liberatore; il mio Dio, la mia rupe, in cui mi rifugio, il mio scudo, il mio potente salvatore, il mio alto ricetto.

Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.

Io invocai l’Eterno ch’è degno d’ogni lode e fui salvato dai miei nemici.

Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.

I legami della morte m’aveano circondato e i torrenti della distruzione m’aveano spaventato.

Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.

I legami del soggiorno de’ morti m’aveano attorniato, i lacci della morte m’aveano còlto.

Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne.

Nella mia distretta invocai l’Eterno e gridai al mio Dio. Egli udì la mia voce dal suo tempio e il mio grido pervenne a lui, ai suoi orecchi.

V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.

Allora la terra fu scossa e tremò, i fondamenti de’ monti furono smossi e scrollati; perch’egli era acceso d’ira.

Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.

Un fumo saliva dalle sue nari; un fuoco consumante gli usciva dalla bocca, e ne procedevano carboni accesi.

Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.

Egli abbassò i cieli e discese, avendo sotto i piedi una densa caligine.

Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.

Cavalcava sopra un cherubino e volava; volava veloce sulle ali del vento;

A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.

avea fatto delle tenebre la sua stanza nascosta, avea posto intorno a sé per suo padiglione l’oscurità dell’acque, le dense nubi de’ cieli.

Udělal sobě z temností skrýši,vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.

Per lo splendore che lo precedeva, le dense nubi si sciolsero con gragnuola e con carboni accesi.

Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.

L’Eterno tuonò ne’ cieli e l’Altissimo diè fuori la sua voce con gragnuola e con carboni accesi.

I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.

E avventò le sue saette e disperse i nemici; lanciò folgori in gran numero e li mise in rotta.

Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.

Allora apparve il letto delle acque, e i fondamenti del mondo furono scoperti al tuo sgridare, o Eterno, al soffio del vento delle tue nari.

I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.

Egli distese dall’alto la mano e mi prese, mi trasse fuori delle grandi acque.

Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.

Mi riscosse dal mio potente nemico, e da quelli che mi odiavano perch’eran più forti di me.

Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.

Essi m’eran piombati addosso nel dì della mia calamità, ma l’Eterno fu il mio sostegno.

Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.

Egli mi trasse fuori al largo, mi liberò, perché mi gradisce.

Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.

L’Eterno mi ha retribuito secondo la mia giustizia, mi ha reso secondo la purità delle mie mani,

Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.

poiché ho osservato le vie dell’Eterno e non mi sono empiamente sviato dal mio Dio.

Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.

Poiché ho tenuto tutte le sue leggi davanti a me, e non ho rimosso da me i suoi statuti.

Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.

E sono stato integro verso lui, e mi son guardato dalla mia iniquità.

Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.

Ond’è che l’Eterno m’ha reso secondo la mia giustizia, secondo la purità delle mie mani nel suo cospetto.

Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.

Tu ti mostri pietoso verso il pio, integro verso l’uomo integro;

Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.

ti mostri puro col puro e ti mostri astuto col perverso;

K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.

poiché tu sei quel che salvi la gente afflitta e fai abbassare gli occhi alteri.

Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.

Sì, tu sei quel che fa risplendere la mia lampada; l’Eterno, il mio Dio, è quel che illumina le mie tenebre.

Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.

Con te io assalgo tutta una schiera e col mio Dio salgo sulle mura.

Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.

La via di Dio è perfetta; la parola dell’Eterno e purgata col fuoco; egli è lo scudo di tutti quelli che sperano in lui.

Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.

Poiché chi è Dio fuor dell’Eterno? E chi è Ròcca fuor del nostro Dio,

Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?

l’Iddio che mi cinge di forza e rende la mia via perfetta?

Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.

Egli rende i miei piedi simili a quelli delle cerve, e mi rende saldo sui miei alti luoghi;

Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.

ammaestra le mie mani alla battaglia e le mie braccia tendono un arco di rame.

Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.

Tu m’hai anche dato lo scudo della tua salvezza, e la tua destra m’ha sostenuto, e la tua benignità m’ha fatto grande.

Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.

Tu hai allargato la via ai miei passi; e i miei piedi non hanno vacillato.

Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.

Io ho inseguito i miei nemici e li ho raggiunti; e non son tornato indietro prima d’averli distrutti.

Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.

Io li ho abbattuti e non son potuti risorgere; son caduti sotto i miei piedi.

Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.

Tu m’hai cinto di forza per la guerra; tu hai fatto piegare sotto di me i miei avversari;

Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.

hai fatto voltar le spalle davanti a me ai miei nemici, e ho distrutto quelli che m’odiavano.

Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.

Hanno gridato, ma non vi fu chi li salvasse; hanno gridato all’Eterno, ma egli non rispose loro.

Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.

Io li ho tritati come polvere esposta al vento, li ho spazzati via come il fango delle strade.

I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.

Tu m’hai liberato dalle dissensioni del popolo, m’hai costituito capo di nazioni; un popolo che non conoscevo mi e stato sottoposto.

Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.

Al solo udir parlare di me, m’hanno ubbidito; i figli degli stranieri m’hanno reso omaggio.

Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.

I figli degli stranieri son venuti meno, sono usciti tremanti dai loro ripari.

Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.

Vive l’Eterno! Sia benedetta la mia ròcca! E sia esaltato l’Iddio della mia salvezza!

Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,

l’Iddio che fa la mia vendetta e mi sottomette i popoli,

Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.

che mi scampa dai miei nemici. Sì, tu mi sollevi sopra i miei avversari, mi riscuoti dall’uomo violento.

Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.

Perciò, o Eterno, ti loderò fra le nazioni, e salmeggerò al tuo nome.

A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati, [ (Psalms 18:51) Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky. ]

Grandi liberazioni egli accorda al suo re, ed usa benignità verso il suo Unto, verso Davide e la sua progenie in perpetuo.