Psalms 137

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Là presso i fiumi di Babilonia, sedevamo ed anche piangevamo ricordandoci di Sion.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Ai salici delle sponde avevamo appese le nostre cetre.

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Poiché là quelli che ci avevan menati in cattività ci chiedevano dei canti, quelli che ci predavano, delle canzoni d’allegrezza, dicendo: Cantateci delle canzoni di Sion!

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Come potremmo noi cantare le canzoni dell’Eterno in terra straniera?

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Se io ti dimentico, o Gerusalemme, dimentichi la mia destra le sue funzioni,

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

resti la mia lingua attaccata al palato se io non mi ricordo di te, se non metto Gerusalemme al disopra d’ogni mia allegrezza.

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Ricordati, o Eterno, dei figliuoli di Edom, che nel giorno di Gerusalemme dicevano: Spianatela, spianatela, fin dalle fondamenta!

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

O figliuola di Babilonia, che devi esser distrutta, beati chi ti darà la retribuzione del male che ci hai fatto!

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Beato chi piglierà i tuoi piccoli bambini e li sbatterà contro la roccia!