Psalms 104

Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

Anima mia, benedici l’Eterno! O Eterno, mio Dio, tu sei sommamente grande; sei vestito di splendore e di maestà.

Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

Egli s’ammanta di luce come d’una veste; distende i cieli come un padiglione;

Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

egli costruisce le sue alte stanze nelle acque; fa delle nuvole il suo carro, s’avanza sulle ali del vento;

Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

fa dei venti i suoi messaggeri, delle fiamme di fuoco i suoi ministri.

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

Egli ha fondato la terra sulle sue basi; non sarà smossa mai in perpetuo.

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

Tu l’avevi coperta dell’abisso come d’una veste, le acque s’erano fermate sui monti.

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

Alla tua minaccia esse si ritirarono, alla voce del tuo tuono fuggirono spaventate.

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

Le montagne sorsero, le valli s’abbassarono nel luogo che tu avevi stabilito per loro.

Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

Tu hai posto alle acque un limite che non trapasseranno; esse non torneranno a coprire la terra.

Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

Egli manda fonti nelle valli, ed esse scorrono fra le montagne;

A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

abbeverano tutte le bestie della campagna, gli asini selvatici vi si dissetano.

Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

Presso a quelle si riparano gli uccelli del cielo; di mezzo alle fronde fanno udir la loro voce.

Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

Egli adacqua i monti dall’alto delle sue stanze, la terra è saziata col frutto delle tue opere.

Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

Egli fa germogliar l’erba per il bestiame e le piante per il servizio dell’uomo, facendo uscir dalla terra il nutrimento,

A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

e il vino che rallegra il cuor dell’uomo, e l’olio che gli fa risplender la faccia, e il pane che sostenta il cuore dei mortali.

Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

Gli alberi dell’Eterno sono saziati, i cedri del Libano, ch’egli ha piantati.

Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

Gli uccelli vi fanno i loro nidi; la cicogna fa dei cipressi la sua dimora;

Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

le alte montagne son per i camosci, le rocce sono il rifugio de’ conigli.

Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

Egli ha fatto la luna per le stagioni; il sole conosce il suo tramonto.

Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

Tu mandi le tenebre e vien la notte, nella quale tutte le bestie delle foreste si mettono in moto.

Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

I leoncelli ruggono dietro la preda e chiedono il loro pasto a Dio.

Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

Si leva il sole, esse si ritirano e vanno a giacere nei loro covi.

Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

L’uomo esce all’opera sua e al suo lavoro fino alla sera.

Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

Quanto son numerose le tue opere, o Eterno! Tu le hai fatte tutte con sapienza; la terra è piena delle tue ricchezze.

V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

Ecco il mare, grande ed ampio, dove si muovon creature senza numero, animali piccoli e grandi.

Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

Là vogano le navi e quel leviatan che hai creato per scherzare in esso.

Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

Tutti quanti sperano in te che tu dia loro il lor cibo a suo tempo.

Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

Tu lo dài loro ed essi lo raccolgono; tu apri la mano ed essi son saziati di beni.

Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

Tu nascondi la tua faccia, essi sono smarriti; tu ritiri il loro fiato, ed essi muoiono e tornano nella loro polvere.

Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

Tu mandi il tuo spirito, essi sono creati, e tu rinnovi la faccia della terra.

Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

Duri in perpetuo la gloria dell’Eterno, si rallegri l’Eterno nelle opere sue!

On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

Egli riguarda la terra, ed essa trema; egli tocca i monti, ed essi fumano.

Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

Io canterò all’Eterno finché io viva; salmeggerò al mio Dio finché io esista.

Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

Possa la mia meditazione essergli gradita! Io mi rallegrerò nell’Eterno.

Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

Spariscano i peccatori dalla terra, e gli empi non siano più! Anima mia, benedici l’Eterno. Alleluia.