Job 30

Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

E ora servo di zimbello a dei più giovani di me, i cui padri non mi sarei degnato di mettere fra i cani del mio gregge!

Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

E a che m’avrebbe servito la forza delle lor mani? Gente incapace a raggiungere l’età matura,

Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

smunta dalla miseria e dalla fame, ridotta a brucare il deserto, la terra da tempo nuda e desolata,

Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

strappando erba salsa presso ai cespugli, ed avendo per pane radici di ginestra.

Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

Sono scacciati di mezzo agli uomini, grida lor dietro la gente come dietro al ladro,

Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

abitano in burroni orrendi, nelle caverne della terra e fra le rocce;

V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

ragliano fra i cespugli, si sdraiano alla rinfusa sotto i rovi;

Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

gente da nulla, razza senza nome, cacciata via dal paese a bastonate.

Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

E ora io sono il tema delle loro canzoni, il soggetto dei loro discorsi.

V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

Mi aborrono, mi fuggono, non si trattengono dallo sputarmi in faccia.

Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

Non han più ritegno, m’umiliano, rompono ogni freno in mia presenza.

Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

Questa genia si leva alla mia destra, m’incalzano, e si appianano le vie contro di me per distruggermi.

Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

Hanno sovvertito il mio cammino, lavorano alla mia ruina, essi che nessuno vorrebbe soccorrere!

Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

S’avanzano come per un’ampia breccia, si precipitano innanzi in mezzo alle ruine.

Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

Terrori mi si rovesciano addosso; l’onor mio è portato via come dal vento, è passata come una nube la mia felicità.

A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

E ora l’anima mia si strugge in me, m’hanno còlto i giorni dell’afflizione.

Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

La notte mi trafigge, mi stacca l’ossa, e i dolori che mi rodono non hanno posa.

Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

Per la gran violenza del mio male la mia veste si sforma, mi si serra addosso come la tunica.

Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

Iddio m’ha gettato nel fango, e rassomiglio alla polvere e alla cenere.

Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

Io grido a te, e tu non mi rispondi; ti sto dinanzi, e tu mi stai a considerare!

Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

Ti sei mutato in nemico crudele verso di me; mi perseguiti con la potenza della tua mano.

Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

Mi levi per aria, mi fai portar via dal vento, e mi annienti nella tempesta.

Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

Giacché, lo so, tu mi meni alla morte, alla casa di convegno di tutti i viventi.

Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

Ma chi sta per perire non protende la mano? e nell’angoscia sua non grida al soccorso?

Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

Non piangevo io forse per chi era nell’avversità? l’anima mia non era ella angustiata per il povero?

Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

Speravo il bene, ed è venuto il male; aspettavo la luce, ed è venuta l’oscurità!

Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

Le mie viscere bollono e non hanno requie, son venuti per me giorni d’afflizione.

Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

Me ne vo tutto annerito, ma non dal sole; mi levo in mezzo alla raunanza, e grido aiuto;

Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

son diventato fratello degli sciacalli, compagno degli struzzi.

Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

La mia pelle è nera, e cade a pezzi; le mie ossa son calcinate dall’arsura.

A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

La mia cetra non dà più che accenti di lutto, e la mia zampogna voce di pianto.