Job 21

A odpovídaje Job, řekl:

Allora Giobbe rispose e disse:

Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

"Porgete bene ascolto alle mie parole, e sia questa la consolazione che mi date.

Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

Sopportatemi, lasciate ch’io parli, e quando avrò parlato tu mi potrai deridere.

Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

Mi lagno io forse d’un uomo? E come farei a non perder la pazienza?

Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

Guardatemi, stupite, e mettetevi la mano sulla bocca.

Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

Quando ci penso, ne sono smarrito, e la mia carne e presa da raccapriccio.

Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

Perché mai vivono gli empi? Perché arrivano alla vecchiaia ed anche crescon di forze?

Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

La loro progenie prospera, sotto ai loro sguardi, intorno ad essi, e i lor rampolli fioriscon sotto gli occhi loro.

Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

La loro casa è in pace, al sicuro da spaventi, e la verga di Dio non li colpisce.

Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

Il loro toro monta e non falla, la loro vacca figlia senz’abortire.

Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

Mandan fuori come un gregge i loro piccini, e i loro figliuoli saltano e ballano.

Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

Cantano a suon di timpano e di cetra, e si rallegrano al suon della zampogna.

Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

Passano felici i loro giorni, poi scendono in un attimo nel soggiorno dei morti.

Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

Eppure, diceano a Dio: "Ritirati da noi! Noi non ci curiamo di conoscer le tue vie!

Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

Che è l’Onnipotente perché lo serviamo? che guadagneremo a pregarlo?"

Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

Ecco, non hanno essi in mano la loro felicita? (lungi da me il consiglio degli empi!)

Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

Quando avvien mai che la lucerna degli empi si spenga, che piombi loro addosso la ruina, e che Dio, nella sua ira, li retribuisca di pene?

Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

Quando son essi mai come paglia al vento, come pula portata via dall’uragano?

Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

"Iddio", mi dite, "serba castigo pei figli dell’empio". Ma punisca lui stesso! che lo senta lui,

A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

che vegga con gli occhi propri la sua ruina, e beva egli stesso l’ira dell’Onnipotente!

O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

E che importa all’empio della sua famiglia dopo di lui, quando il numero dei suoi mesi e ormai compiuto?

Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

S’insegnerà forse a Dio la scienza? a lui che giudica quelli di lassù?

Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

L’uno muore in mezzo al suo benessere, quand’è pienamente tranquillo e felice,

Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

ha i secchi pieni di latte, e fresco il midollo dell’ossa.

Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

L’altro muore con l’amarezza nell’anima, senz’aver mai gustato il bene.

Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

Ambedue giacciono ugualmente nella polvere, e i vermi li ricoprono.

Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

Ah! li conosco i vostri pensieri, e i piani che formate per abbattermi!

Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

Voi dite: "E dov’è la casa del prepotente? dov’è la tenda che albergava gli empi?"

Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

Non avete dunque interrogato quelli che hanno viaggiato? Voi non vorrete negare quello che attestano;

Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

che, cioè, il malvagio è risparmiato nel dì della ruina, che nel giorno dell’ira egli sfugge.

Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

Chi gli rimprovera in faccia la sua condotta? Chi gli rende quel che ha fatto?

A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

Egli è portato alla sepoltura con onore, e veglia egli stesso sulla sua tomba.

Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

Lievi sono a lui le zolle della valle; dopo, tutta la gente segue le sue orme; e, anche prima, una folla immensa fu come lui.

Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.

Perché dunque m’offrite consolazioni vane? Delle vostre risposte altro non resta che falsità".