Job 13

Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

Ecco, l’occhio mio tutto questo l’ha veduto; l’orecchio mio l’ha udito e l’ha inteso.

Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

Quel che sapete voi lo so pur io, non vi sono punto inferiore.

Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

Ma io vorrei parlare con l’Onnipotente, avrei caro di ragionar con Dio;

Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

giacché voi siete de’ fabbri di menzogne, siete tutti quanti de’ medici da nulla.

Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

Oh se serbaste il silenzio! esso vi conterebbe come sapienza.

Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

Ascoltate, vi prego, quel che ho da rimproverarvi; state attenti alle ragioni delle mie labbra!

Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

Volete dunque difendere Iddio parlando iniquamente? sostener la sua causa con parole di frode?

Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

Volete aver riguardo alla sua persona? e costituirvi gli avvocati di Dio?

Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

Sarà egli un bene per voi quando vi scruterà a fondo? credete ingannarlo come s’inganna un uomo?

V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

Certo egli vi riprenderà severamente se nel vostro segreto avete dei riguardi personali.

Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

La maestà sua non vi farà sgomenti? Il suo terrore non piomberà su di voi?

Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

I vostri detti memorandi son massime di cenere; i vostri baluardi son baluardi d’argilla.

Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

Tacete! lasciatemi stare! voglio parlare io, e m’avvenga quello che può!

Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

Perché prenderei la mia carne coi denti? Metterò piuttosto la mia vita nelle mie mani.

By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

Ecco, egli m’ucciderà; non spero più nulla; ma io difenderò in faccia a lui la mia condotta!

Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

Anche questo servirà alla mia salvezza; poiché un empio non ardirebbe presentarsi a lui.

Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

Ascoltate attentamente il mio discorso, porgete orecchio a quanto sto per dichiararvi.

Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

Ecco, io ho disposto ogni cosa per la causa; so che sarò riconosciuto giusto.

Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

V’è qualcuno che voglia farmi opposizione? Se v’è io mi taccio e vo’ morire.

Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

Ma, o Dio, concedimi solo due cose, e non mi nasconderò dal tuo cospetto:

Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

ritirami d’addosso la tua mano, e fa’ che i tuoi terrori non mi spaventin più.

Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

Poi interpellami, ed io risponderò; o parlerò io, e tu replicherai.

Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

Quante sono le mie iniquità, quanti i miei peccati? Fammi conoscere la mia trasgressione, il mio peccato!

Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

Perché nascondi il tuo volto, e mi tieni in conto di nemico?

Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

Vuoi tu atterrire una foglia portata via dal vento? Vuoi tu perseguitare una pagliuzza inaridita?

Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

tu che mi condanni a pene così amare, e mi fai espiare i falli della mia giovinezza,

A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

tu che metti i miei piedi nei ceppi, che spii tutti i miei movimenti, e tracci una linea intorno alla pianta de’ miei piedi?

Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

Intanto questo mio corpo si disfa come legno tarlato, come un abito roso dalle tignuole.