Psalms 74

Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
Aszáf tanítása. Miért vetettél el, oh Isten, teljesen? Miért füstölög haragod a te legelődnek juhai ellen?
Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Emlékezzél meg a te gyülekezetedről, a melyet régen szerzettél és a melyet megváltottál: a te örökségednek részéről, a Sion hegyéről, a melyen lakozol!
Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Lépj fel a teljes pusztaságba; mindent tönkre tett az ellenség a szent helyen!
Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
Támadóid a te gyülekezeted hajlékában ordítanak: jeleiket tűzték fel jelekké.
Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
Úgy tünnek fel, mint mikor valaki fejszéjét emelgeti az erdőnek sűrű fáira.
A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
Faragványait már mind összetördelték: fejszékkel és pőrölyökkel.
Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
Szent helyedet lángba borították; neved hajlékát földig megfertőztették.
Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
Ezt mondották szívökben: Dúljuk fel őket mindenestől! Felgyújtották Istennek minden hajlékát az országban.
Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
Jeleinket nem látjuk, próféta nincs többé, és nincs közöttünk, a ki tudná: meddig tart *ez?*
I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
Meddig szidalmaz, oh Isten, a sanyargató? Örökké gyalázza-é az ellenség a te nevedet?
Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
Miért húzod vissza kezedet, jobbodat? *Vond* ki kebeledből: végezz!
Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
Pedig Isten az én királyom eleitől fogva, a ki szabadításokat mível e föld közepette.
Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
Te hasítottad ketté a tengert erőddel; te törted össze a czethalak fejeit a vizekben.
Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
Te rontottad meg a leviathánnak fejét, s adtad azt eledelül a pusztai népnek.
Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
Te fakasztottad fel a forrást és patakot, te száraztottad meg az örök folyókat.
Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
Tiéd a nappal, az éjszaka is tiéd; te formáltad a világosságot és a napot.
Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
Te szabtad meg a földnek minden határát: a nyarat és a telet te formáltad.
Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
Emlékezzél meg erről: ellenség szidalmazta az Urat, s bolond nép káromolta a te nevedet.
Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
Ne adjad a fenevadnak a te gerliczédnek lelkét; szegényeidnek gyülekezetéről ne feledkezzél meg végképen!
Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Tekints a szövetségre; mert telve vannak e földnek rejtekhelyei zsaroló tanyákkal.
Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
A megrontott ne térjen szégyenvallással vissza; a nyomorult és szűkölködő dicsérje a te nevedet.
Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Kelj fel, oh Isten, és védd a te ügyedet; emlékezzél meg a te gyaláztatásodról, a melylyel naponként illet téged a bolond!
Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
Ne felejtkezzél el ellenségeidnek szaváról, és az ellened támadók háborgatásáról, a mely szüntelen nevekedik!