John 2

Třetího dne stala se svadba v Káni Galilejské, a byla matka Ježíšova tam.
És harmadnapon menyegző lőn a galileai Kánában; és ott volt a Jézus anyja;
A pozván jest také Ježíš i učedlníci jeho na svadbu.
És Jézus is meghivaték az ő tanítványaival együtt a menyegzőbe.
Když se pak nedostalo vína, řekla matka Ježíšova k němu: Vína nemají.
És elfogyván a bor, a Jézus anyja monda néki: Nincs boruk.
Dí jí Ježíš: Co mně a tobě ženo? Ještě nepřišla hodina má.
Monda néki Jézus: Mi közöm nékem te hozzád, oh asszony? Nem jött még el az én órám.
Dí matka jeho k služebníkům: Což by koli vám řekl, učiňte.
Mond az ő anyja a szolgáknak: Valamit mond néktek, megtegyétek.
I bylo tu kamenných stoudví šest postaveno, podle obyčeje očišťování Židovského, beroucí v sebe jedna každá dvě nebo tři míry.
Vala pedig ott hat kőveder elhelyezve a zsidók tisztálkodási módja szerint, melyek közül egybe-egybe két-három métréta fér vala.
Řekl jim Ježíš: Naplňte ty stoudve vodou. I naplnili je až do vrchu.
Monda nékik Jézus: Töltsétek meg a vedreket vízzel. És megtölték azokat színig.
I dí jim: Nalévejtež již, a neste vrchnímu správci svadby. I nesli.
És monda nékik: Most merítsetek, és vigyetek a násznagynak. És vittek.
A jakž okusil vrchní správce svadby vody vínem učiněné, (nevěděl pak, odkud by bylo, ale služebníci věděli, kteříž vážili vodu,) povolal ženicha ten vrchní správce,
A mint pedig megízlelé a násznagy a borrá lett vizet, és nem tudja vala, honnét van, (de a szolgák tudták, a kik a vizet merítik vala), szólítá a násznagy a vőlegényt,
A řekl mu: Každý člověk nejprve dobré víno dává, a když by se hojně napili, tehdy to, kteréž horší jest. Ale ty zachoval jsi víno dobré až dosavad.
És monda néki: Minden ember a jó bort adja fel először, és mikor megittasodtak, akkor az alábbvalót: te a jó bort ekkorra tartottad.
To učinil Ježíš počátek divů v Káni Galilejské, a zjevil slávu svou. I uvěřili v něho učedlníci jeho.
Ezt az első jelt a galileai Kánában tevé Jézus, és megmutatá az ő dicsőségét; és hivének benne az ő tanítványai.
Potom sstoupil do Kafarnaum, on i matka jeho, i bratří jeho, i učedlníci jeho, a pobyli tam nemnoho dní;
Azután leméne Kapernaumba, ő és az ő anyja és a testvérei és tanítványai; és ott maradának néhány napig,
Nebo blízko byla velikanoc Židovská. I vstoupil Ježíš do Jeruzaléma.
Mert közel vala a zsidók husvétja, és felméne Jézus Jeruzsálembe.
A nalezl v chrámě, ano prodávají voly a ovce i holubice, a penězoměnce sedící.
És *ott* találá a templomban az ökrök, juhok és galambok árúsait és a pénzváltókat, a mint ülnek vala:
A udělav bič z provázků, všecky vyhnal z chrámu, i ovce i voly, a penězoměncům rozsypal peníze, a stoly zpřevracel.
És kötélből ostort csinálván, kiűzé mindnyájokat a templomból, az ökröket is a juhokat is; és a pénzváltók pénzét kitölté, az asztalokat pedig feldönté;
A těm, kteříž holuby prodávali, řekl: Odnestež tyto věci odsud, a nečiňte domu Otce mého domem kupeckým.
És a galambárúsoknak monda: Hordjátok el ezeket innen; ne tegyétek az én Atyámnak házát kalmárság házává.
I rozpomenuli se učedlníci jeho, že psáno jest: Horlivost domu tvého snědla mne.
Megemlékezének pedig az ő tanítványai, hogy meg van írva: A te házadhoz való féltő szeretet emészt engem.
Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Jaké znamení toho nám ukážeš, že tyto věci činíš?
Felelének azért a zsidók és mondának néki: Micsoda jelt mutatsz nékünk, hogy ezeket cselekszed?
Odpověděl Ježíš a řekl jim: Zrušte chrám tento, a ve třech dnech zase vzdělám jej.
Felele Jézus és monda nékik: Rontsátok le a templomot, és három nap alatt megépítem azt.
I řekli Židé: Čtyřidceti a šest let dělán jest chrám tento, a ty ve třech dnech vzděláš jej?
Mondának azért a zsidók: Negyvenhat esztendeig épült ez a templom, és te három nap alatt megépíted azt?
Ale on pravil o chrámu těla svého.
Ő pedig az ő testének templomáról szól vala.
A protož když z mrtvých vstal, rozpomenuli se učedlníci jeho, že jim to byl pověděl. I uvěřili Písmu a slovu, kteréž pověděl Ježíš.
Mikor azért feltámadt a halálból, megemlékezének az ő tanítványai, hogy ezt mondta; és hivének az írásnak, és a beszédnek, a melyet Jézus mondott vala.
A když byl v Jeruzalémě na velikunoc v den sváteční, mnozí uvěřili ve jméno jeho, vidouce divy jeho, kteréž činil.
A mint pedig Jeruzsálemben vala husvétkor az ünnepen, sokan hivének az ő nevében, látván az ő jeleit, a melyeket cselekszik vala.
Ale Ježíš nesvěřil sebe samého jim, protože on znal všecky.
Maga azonban Jézus nem bízza vala magát reájok, a miatt, hogy ő ismeré mindnyájokat,
Aniž potřeboval, aby jemu kdo svědectví vydával o člověku; neb on věděl, co by bylo v člověku.
És mivelhogy nem szorult rá, hogy valaki bizonyságot tegyen az emberről; mert magától *is* tudta, mi volt az emberben.