Psalms 104

Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
ברכי נפשי את יהוה יהוה אלהי גדלת מאד הוד והדר לבשת׃
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
עטה אור כשלמה נוטה שמים כיריעה׃
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
המקרה במים עליותיו השם עבים רכובו המהלך על כנפי רוח׃
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
עשה מלאכיו רוחות משרתיו אש להט׃
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
יסד ארץ על מכוניה בל תמוט עולם ועד׃
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
תהום כלבוש כסיתו על הרים יעמדו מים׃
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
מן גערתך ינוסון מן קול רעמך יחפזון׃
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
יעלו הרים ירדו בקעות אל מקום זה יסדת להם׃
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
גבול שמת בל יעברון בל ישובון לכסות הארץ׃
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
המשלח מעינים בנחלים בין הרים יהלכון׃
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
ישקו כל חיתו שדי ישברו פראים צמאם׃
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
עליהם עוף השמים ישכון מבין עפאים יתנו קול׃
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
משקה הרים מעליותיו מפרי מעשיך תשבע הארץ׃
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
מצמיח חציר לבהמה ועשב לעבדת האדם להוציא לחם מן הארץ׃
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
ויין ישמח לבב אנוש להצהיל פנים משמן ולחם לבב אנוש יסעד׃
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
ישבעו עצי יהוה ארזי לבנון אשר נטע׃
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
אשר שם צפרים יקננו חסידה ברושים ביתה׃
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
הרים הגבהים ליעלים סלעים מחסה לשפנים׃
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
עשה ירח למועדים שמש ידע מבואו׃
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
תשת חשך ויהי לילה בו תרמש כל חיתו יער׃
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
הכפירים שאגים לטרף ולבקש מאל אכלם׃
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
תזרח השמש יאספון ואל מעונתם ירבצון׃
Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
יצא אדם לפעלו ולעבדתו עדי ערב׃
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
מה רבו מעשיך יהוה כלם בחכמה עשית מלאה הארץ קנינך׃
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
זה הים גדול ורחב ידים שם רמש ואין מספר חיות קטנות עם גדלות׃
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
שם אניות יהלכון לויתן זה יצרת לשחק בו׃
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
כלם אליך ישברון לתת אכלם בעתו׃
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
תתן להם ילקטון תפתח ידך ישבעון טוב׃
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
תסתיר פניך יבהלון תסף רוחם יגועון ואל עפרם ישובון׃
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
תשלח רוחך יבראון ותחדש פני אדמה׃
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
יהי כבוד יהוה לעולם ישמח יהוה במעשיו׃
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
המביט לארץ ותרעד יגע בהרים ויעשנו׃
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
אשירה ליהוה בחיי אזמרה לאלהי בעודי׃
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
יערב עליו שיחי אנכי אשמח ביהוה׃
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
יתמו חטאים מן הארץ ורשעים עוד אינם ברכי נפשי את יהוה הללו יה׃