Job 29

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
ויסף איוב שאת משלו ויאמר׃
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
מי יתנני כירחי קדם כימי אלוה ישמרני׃
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
בהלו נרו עלי ראשי לאורו אלך חשך׃
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
כאשר הייתי בימי חרפי בסוד אלוה עלי אהלי׃
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
בעוד שדי עמדי סביבותי נערי׃
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
ברחץ הליכי בחמה וצור יצוק עמדי פלגי שמן׃
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
בצאתי שער עלי קרת ברחוב אכין מושבי׃
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
ראוני נערים ונחבאו וישישים קמו עמדו׃
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
שרים עצרו במלים וכף ישימו לפיהם׃
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
קול נגידים נחבאו ולשונם לחכם דבקה׃
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
כי אזן שמעה ותאשרני ועין ראתה ותעידני׃
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
כי אמלט עני משוע ויתום ולא עזר לו׃
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
ברכת אבד עלי תבא ולב אלמנה ארנן׃
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
צדק לבשתי וילבשני כמעיל וצניף משפטי׃
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
עינים הייתי לעור ורגלים לפסח אני׃
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
אב אנכי לאביונים ורב לא ידעתי אחקרהו׃
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
ואשברה מתלעות עול ומשניו אשליך טרף׃
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
ואמר עם קני אגוע וכחול ארבה ימים׃
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
שרשי פתוח אלי מים וטל ילין בקצירי׃
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
כבודי חדש עמדי וקשתי בידי תחליף׃
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
לי שמעו ויחלו וידמו למו עצתי׃
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
אחרי דברי לא ישנו ועלימו תטף מלתי׃
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
ויחלו כמטר לי ופיהם פערו למלקוש׃
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
אשחק אלהם לא יאמינו ואור פני לא יפילון׃
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
אבחר דרכם ואשב ראש ואשכון כמלך בגדוד כאשר אבלים ינחם׃