Job 20

Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

ויען צפר הנעמתי ויאמר׃

Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

לכן שעפי ישיבוני ובעבור חושי בי׃

Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

מוסר כלמתי אשמע ורוח מבינתי יענני׃

Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

הזאת ידעת מני עד מני שים אדם עלי ארץ׃

Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

כי רננת רשעים מקרוב ושמחת חנף עדי רגע׃

Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

אם יעלה לשמים שיאו וראשו לעב יגיע׃

Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

כגללו לנצח יאבד ראיו יאמרו איו׃

Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

כחלום יעוף ולא ימצאוהו וידד כחזיון לילה׃

Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

עין שזפתו ולא תוסיף ולא עוד תשורנו מקומו׃

Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

בניו ירצו דלים וידיו תשבנה אונו׃

Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

עצמותיו מלאו עלומו ועמו על עפר תשכב׃

A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

אם תמתיק בפיו רעה יכחידנה תחת לשונו׃

Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

יחמל עליה ולא יעזבנה וימנענה בתוך חכו׃

Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

לחמו במעיו נהפך מרורת פתנים בקרבו׃

Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

חיל בלע ויקאנו מבטנו יורשנו אל׃

Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

ראש פתנים יינק תהרגהו לשון אפעה׃

Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

אל ירא בפלגות נהרי נחלי דבש וחמאה׃

Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

משיב יגע ולא יבלע כחיל תמורתו ולא יעלס׃

Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

כי רצץ עזב דלים בית גזל ולא יבנהו׃

Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

כי לא ידע שלו בבטנו בחמודו לא ימלט׃

Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

אין שריד לאכלו על כן לא יחיל טובו׃

Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

במלאות שפקו יצר לו כל יד עמל תבואנו׃

By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

יהי למלא בטנו ישלח בו חרון אפו וימטר עלימו בלחומו׃

Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

יברח מנשק ברזל תחלפהו קשת נחושה׃

Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

שלף ויצא מגוה וברק ממררתו יהלך עליו אמים׃

Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

כל חשך טמון לצפוניו תאכלהו אש לא נפח ירע שריד באהלו׃

Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

יגלו שמים עונו וארץ מתקוממה לו׃

Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

יגל יבול ביתו נגרות ביום אפו׃

Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.

זה חלק אדם רשע מאלהים ונחלת אמרו מאל׃