Job 6

Odpovídaje pak Job, řekl:

Und Hiob antwortete und sprach:

Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

O daß mein Gram doch gewogen würde, und man mein Mißgeschick auf die Waagschale legte allzumal!

Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.

Denn dann würde es schwerer sein als der Sand der Meere; darum sind unbesonnen meine Worte.

Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

Denn die Pfeile des Allmächtigen sind in mir, ihr Gift trinkt mein Geist; die Schrecken Gottes stellen sich in Schlachtordnung wider mich auf.

Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?

Schreit ein Wildesel beim Grase, oder brüllt ein Rind bei seinem Futter?

Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?

Wird Fades, Salzloses gegessen? Oder ist Geschmack im Eiweiß?

Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

Was meine Seele sich weigerte anzurühren, das ist wie meine ekle Speise.

Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

O daß doch meine Bitte einträfe, und Gott mein Verlangen gewährte,

Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

daß es Gott gefiele, mich zu zermalmen, daß er seine Hand losmachte und mich vernichtete!

Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.

So würde noch mein Trost sein, und ich würde frohlocken in schonungsloser Pein, daß ich die Worte des Heiligen nicht verleugnet habe.

Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

Was ist meine Kraft, daß ich ausharren, und was mein Ende, daß ich mich gedulden sollte?

Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

Ist Kraft der Steine meine Kraft, oder ist mein Fleisch von Erz?

Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

Ist es nicht also, daß keine Hülfe in mir, und jede Kraft aus mir vertrieben ist?

Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

Dem Verzagten gebührt Milde von seinem Freunde, sonst wird er die Furcht des Allmächtigen verlassen.

Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

Meine Brüder haben sich trügerisch erwiesen wie ein Wildbach, wie das Bett der Wildbäche, welche hinschwinden,

Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

welche trübe sind von Eis, in die der Schnee sich birgt.

V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

Zur Zeit, wenn sie erwärmt werden, versiegen sie; wenn es heiß wird, sind sie von ihrer Stelle verschwunden.

Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

Es schlängeln sich die Pfade ihres Laufes, ziehen hinauf in die Öde und verlieren sich.

To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

Es blickten hin die Karawanen Temas, die Reisezüge Schebas hofften auf sie:

Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

sie wurden beschämt, weil sie auf sie vertraut hatten, sie kamen hin und wurden zu Schanden.

Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.

Denn jetzt seid ihr zu nichts geworden; ihr sehet einen Schrecken und fürchtet euch.

Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?

Habe ich etwa gesagt: Gebet mir, und machet mir ein Geschenk von eurem Vermögen;

Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?

und befreiet mich aus der Hand des Bedrängers, und erlöset mich aus der Hand der Gewalttätigen?

Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

Belehret mich, und ich will schweigen; und gebet mir zu erkennen, worin ich geirrt habe.

Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?

Wie eindringlich sind richtige Worte! Aber was tadelt der Tadel, der von euch kommt?

Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

Gedenket ihr Reden zu tadeln? für den Wind sind ja die Worte eines Verzweifelnden!

Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.

Sogar den Verwaisten würdet ihr verlosen, und über euren Freund einen Handel abschließen.

A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

Und nun, laßt es euch gefallen, auf mich hinzublicken: euch ins Angesicht werde ich doch wahrlich nicht lügen.

Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.

Kehret doch um, es geschehe kein Unrecht; ja, kehret noch um, um meine Gerechtigkeit handelt es sich!

A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?

Ist Unrecht auf meiner Zunge? oder sollte mein Gaumen Frevelhaftes nicht unterscheiden?