Job 3

Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

Danach tat Hiob seinen Mund auf und verfluchte seinen Tag.

Nebo mluvě Job, řekl:

Und Hiob hob an und sprach:

Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

Es verschwinde der Tag, an dem ich geboren wurde, und die Nacht, welche sprach: Ein Knäblein ist empfangen!

Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

Jener Tag sei Finsternis! nicht frage Gott nach ihm droben, und nicht erglänze über ihm das Licht!

Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

Finsternis und Todesschatten mögen ihn einlösen, Gewölk lagere sich über ihm, es schrecken ihn Tagesverfinsterungen!

Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

Jene Nacht, Dunkel ergreife sie; sie freue sich nicht unter den Tagen des Jahres, in die Zahl der Monde komme sie nicht!

Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

Siehe, jene Nacht sei unfruchtbar, es trete kein Jubel in sie ein!

Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

Verwünschen mögen sie die Verflucher des Tages, die fähig sind, den Leviathan aufzureizen!

Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

Verfinstert seien die Sterne ihrer Dämmerung; sie harre auf Licht, und da sei keines; und nicht schaue sie die Wimpern der Morgenröte!

Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

Denn sie hat die Pforte meines Mutterschoßes nicht verschlossen und Mühsal nicht verborgen vor meinen Augen. -

Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

Warum starb ich nicht von Mutterleibe an, kam aus dem Schoße hervor und verschied?

Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

Weshalb kamen Knie mir entgegen, und wozu Brüste, daß ich sog?

Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

Denn jetzt würde ich liegen und rasten, ich würde schlafen: dann hätte ich Ruhe, -

S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

mit Königen und Räten der Erde, welche sich verödete Plätze erbauten,

Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

oder mit Fürsten, die Gold hatten, die ihre Häuser mit Silber füllten;

Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

oder, gleich einer verborgenen Fehlgeburt, wäre ich nicht da, gleich Kindern, die das Licht nicht erblickt haben.

Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

Dort lassen die Bösen ab vom Toben, und dort ruhen die an Kraft Erschöpften,

Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

rasten die Gefangenen allesamt, hören nicht die Stimme des Treibers.

Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

Der Kleine und der Große, dort sind sie gleich, und der Knecht ist frei von seinem Herrn.

Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

Warum gibt er dem Mühseligen Licht, und Leben denen, die bitterer Seele sind;

Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

die auf den Tod harren, und er ist nicht da, und die nach ihm graben, mehr als nach verborgenen Schätzen;

Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

die sich freuen bis zum Jubel, Wonne haben, wenn sie das Grab finden; -

Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

dem Manne, dessen Weg ihm verborgen ist, und den Gott eingeschlossen hat ringsum?

Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

Denn gleich meinem Brote kommt mein Seufzen, und wie Wasser ergießt sich mein Gestöhn.

To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

Denn ich fürchtete einen Schrecken, und er traf mich, und vor dem mir bangte, das kam über mich.

Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.

Ich war nicht ruhig, und ich rastete nicht und ruhte nicht, da kam das Toben.