Job 13

Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

Siehe, das alles hat mein Auge gesehen, mein Ohr gehört und sich gemerkt.

Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

So viel ihr wisset, weiß auch ich; ich stehe nicht hinter euch zurück.

Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

Doch zu dem Allmächtigen will ich reden, und vor Gott mich zu rechtfertigen begehre ich;

Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

ihr hingegen seid Lügenschmiede, nichtige Ärzte, ihr alle!

Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

O daß ihr doch stille schwieget! das würde euch zur Weisheit gereichen.

Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

Höret doch meine Rechtfertigung, und horchet auf die Beweisgründe meiner Lippen!

Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

Wollt ihr für Gott Unrecht reden, und für ihn Trug reden?

Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

Wollt ihr für ihn Partei nehmen? oder wollt ihr für Gott rechten?

Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

Ist es gut für euch, daß er euch erforsche? oder werdet ihr ihn täuschen, wie man einen Menschen täuscht?

V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

Strafen wird er euch, wenn ihr im Geheimen die Person ansehet.

Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

Wird nicht seine Hoheit euch bestürzen, und sein Schrecken auf euch fallen?

Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

Eure Denksprüche sind Sprüche von Asche, eure Schutzwehren erweisen sich als Schutzwehren von Lehm.

Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

Schweiget, laßt mich, und ich will reden, was auch über mich ergehen möge.

Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

Warum sollte ich mein Fleisch zwischen meine Zähne nehmen, und mein Leben meiner Hand anvertrauen?

By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

Siehe, tötet er mich, ich werde auf ihn warten, nur will ich meine Wege ihm ins Angesicht rechtfertigen.

Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

Auch das wird mir zur Rettung sein, daß ein Ruchloser nicht vor sein Angesicht kommen darf.

Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

Höret, höret meine Rede, und meine Erklärung dringe in eure Ohren!

Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

Siehe doch, ich habe die Rechtssache gerüstet! Ich weiß, daß ich Recht behalten werde.

Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

Wer ist es, der mit mir rechten könnte? Denn dann wollte ich schweigen und verscheiden.

Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

Nur zweierlei tue mir nicht; dann werde ich mich nicht vor deinem Angesicht verbergen.

Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

Deine Hand entferne von mir, und dein Schrecken ängstige mich nicht.

Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

So rufe denn, und ich will antworten, oder ich will reden, und erwidere mir!

Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

Wie viele Missetaten und Sünden habe ich? Laß mich meine Übertretung und meine Sünde wissen!

Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

Warum verbirgst du dein Angesicht, und hältst mich für deinen Feind?

Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

Willst du ein verwehtes Blatt hinwegschrecken, und die dürre Stoppel verfolgen?

Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

Denn Bitteres verhängst du über mich, und lässest mich erben die Missetaten meiner Jugend;

A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

und meine Füße legst du in den Stock, und beobachtest alle meine Pfade, grenzest dir ein die Sohlen meiner Füße;

Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

da ich doch zerfalle wie Moder, wie ein Kleid, das die Motte zerfressen hat.