Job 10

Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

Meine Seele ist meines Lebens überdrüssig; ich will meiner Klage in mir freien Lauf lassen, will reden in der Bitterkeit meiner Seele.

Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

Ich will zu Gott sagen: Verdamme mich nicht! laß mich wissen, worüber du mit mir rechtest.

Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

Gefällt es dir, daß du bedrückst, daß du die Arbeit deiner Hände verwirfst und über den Rat der Gesetzlosen dein Licht leuchten lässest?

Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

Hast du Augen des Fleisches, oder siehst du, wie ein Mensch sieht?

Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

Sind deine Tage wie die Tage eines Menschen, oder deine Jahre wie die Tage eines Mannes,

Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

daß du nach meiner Ungerechtigkeit suchst und nach meiner Sünde forschest,

Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

obwohl du weißt, daß ich nicht schuldig bin, und daß niemand ist, der aus deiner Hand errette?

Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

Deine Hände haben mich ganz gebildet und gestaltet um und um, und du verschlingst mich!

Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

Gedenke doch, daß du wie Ton mich gestaltet-und zum Staube willst du mich zurückkehren lassen!

Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

Hast du mich nicht hingegossen wie Milch, und wie Käse mich gerinnen lassen?

Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

Mit Haut und Fleisch hast du mich bekleidet, und mit Knochen und Sehnen mich durchflochten.

Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

Leben und Huld hast du mir gewährt, und deine Obhut bewahrte meinen Geist.

Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

Doch solches bargest du in deinem Herzen; ich weiß, daß dieses bei dir war:

Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

Wenn ich sündigte, so würdest du mich beobachten, und von meiner Missetat mich nicht freisprechen.

Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

Wenn ich schuldig wäre, wehe mir! und wäre ich gerecht, so dürfte ich mein Haupt nicht erheben, gesättigt von Schande und mein Elend schauend.

Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

Und richtete es sich empor, wie ein Löwe würdest du mich jagen, und immer wieder deine Wunderkraft an mir erweisen.

Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

Du würdest deine Zeugen mir gegenüber erneuern und deinen Zorn wider mich mehren, stets frische Scharen und ein Heer wider mich entbieten.

Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

Warum hast du mich doch aus Mutterleibe hervorgehen lassen? Ich hätte verscheiden, und kein Auge hätte mich sehen sollen!

A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.

Als ob ich nicht gewesen wäre, so hätte ich sein sollen, vom Mutterschoße zu Grabe getragen!

Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

Sind meiner Tage nicht wenige? Er lasse ab, wende sich von mir, daß ich ein wenig mich erheitere,

Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,

ehe ich hingehe (und nicht wiederkomme) in das Land der Finsternis und des Todesschattens,

Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.

in das Land, düster wie das Dunkel, das Land des Todesschattens und der Unordnung, und wo das Hellwerden dem Dunkel gleich ist!