Job 6

Odpovídaje pak Job, řekl:

Job prit la parole et dit:

Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

Oh! s'il était possible de peser ma douleur, Et si toutes mes calamités étaient sur la balance,

Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.

Elles seraient plus pesantes que le sable de la mer; Voilà pourquoi mes paroles vont jusqu'à la folie!

Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

Car les flèches du Tout-Puissant m'ont percé, Et mon âme en suce le venin; Les terreurs de Dieu se rangent en bataille contre moi.

Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?

L'âne sauvage crie-t-il auprès de l'herbe tendre? Le boeuf mugit-il auprès de son fourrage?

Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?

Peut-on manger ce qui est fade et sans sel? Y a-t-il de la saveur dans le blanc d'un oeuf?

Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

Ce que je voudrais ne pas toucher, C'est là ma nourriture, si dégoûtante soit-elle!

Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

Puisse mon voeu s'accomplir, Et Dieu veuille réaliser mon espérance!

Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

Qu'il plaise à Dieu de m'écraser, Qu'il étende sa main et qu'il m'achève!

Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.

Il me restera du moins une consolation, Une joie dans les maux dont il m'accable: Jamais je n'ai transgressé les ordres du Saint.

Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

Pourquoi espérer quand je n'ai plus de force? Pourquoi attendre quand ma fin est certaine?

Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

Ma force est-elle une force de pierre? Mon corps est-il d'airain?

Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

Ne suis-je pas sans ressource, Et le salut n'est-il pas loin de moi?

Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

Celui qui souffre a droit à la compassion de son ami, Même quand il abandonnerait la crainte du Tout-Puissant.

Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

Mes frères sont perfides comme un torrent, Comme le lit des torrents qui disparaissent.

Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

Les glaçons en troublent le cours, La neige s'y précipite;

V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

Viennent les chaleurs, et ils tarissent, Les feux du soleil, et leur lit demeure à sec.

Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

Les caravanes se détournent de leur chemin, S'enfoncent dans le désert, et périssent.

To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

Les caravanes de Théma fixent le regard, Les voyageurs de Séba sont pleins d'espoir;

Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

Ils sont honteux d'avoir eu confiance, Ils restent confondus quand ils arrivent.

Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.

Ainsi, vous êtes comme si vous n'existiez pas; Vous voyez mon angoisse, et vous en avez horreur!

Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?

Vous ai-je dit: Donnez-moi quelque chose, Faites en ma faveur des présents avec vos biens,

Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?

Délivrez-moi de la main de l'ennemi, Rachetez-moi de la main des méchants?

Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

Instruisez-moi, et je me tairai; Faites-moi comprendre en quoi j'ai péché.

Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?

Que les paroles vraies sont persuasives! Mais que prouvent vos remontrances?

Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

Voulez-vous donc blâmer ce que j'ai dit, Et ne voir que du vent dans les discours d'un désespéré?

Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.

Vous accablez un orphelin, Vous persécutez votre ami.

A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

Regardez-moi, je vous prie! Vous mentirais-je en face?

Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.

Revenez, ne soyez pas injustes; Revenez, et reconnaissez mon innocence.

A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?

Y a-t-il de l'iniquité sur ma langue, Et ma bouche ne discerne-t-elle pas le mal?