Job 17

Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
Mon souffle se perd, Mes jours s'éteignent, Le sépulcre m'attend.
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Je suis environné de moqueurs, Et mon oeil doit contempler leurs insultes.
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Sois auprès de toi-même ma caution; Autrement, qui répondrait pour moi?
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
Car tu as fermé leur coeur à l'intelligence; Aussi ne les laisseras-tu pas triompher.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
On invite ses amis au partage du butin, Et l'on a des enfants dont les yeux se consument.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
Il m'a rendu la fable des peuples, Et ma personne est un objet de mépris.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Mon oeil est obscurci par la douleur; Tous mes membres sont comme une ombre.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Les hommes droits en sont stupéfaits, Et l'innocent se soulève contre l'impie.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
Le juste néanmoins demeure ferme dans sa voie, Celui qui a les mains pures se fortifie de plus en plus.
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Mais vous tous, revenez à vos mêmes discours, Et je ne trouverai pas un sage parmi vous.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
Quoi! mes jours sont passés, mes projets sont anéantis, Les projets qui remplissaient mon coeur...
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Et ils prétendent que la nuit c'est le jour, Que la lumière est proche quand les ténèbres sont là!
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.
C'est le séjour des morts que j'attends pour demeure, C'est dans les ténèbres que je dresserai ma couche;
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
Je crie à la fosse: Tu es mon père! Et aux vers: Vous êtes ma mère et ma soeur!
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
Mon espérance, où donc est-elle? Mon espérance, qui peut la voir?
Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.
Elle descendra vers les portes du séjour des morts, Quand nous irons ensemble reposer dans la poussière.