Psalms 94

Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.

Herra Jumala, jonka kostot ovat, Jumala, jonka kostot ovat, selkiästi itses näytä.

Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.

Korota sinuas, maailman tuomari: maksa ylpeille, mitä he ansainneet ovat.

Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,

Herra, kuinka kauvan pitää jumalattomain, kuinka kauvan pitää jumalattomain riemuitseman?

Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?

Tiuskuman ja puhuman niin ylpiästi, ja kaikki pahantekiät niin kerskaaman?

Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?

Herra, he polkevat alas sinun kansas, ja sinun perimistäs he vaivaavat.

Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,

Lesket ja muukalaiset he tappavat, ja orvot he kuolettavat,

Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?

Ja sanovat: ei Herra sitä näe, ja Jakobin Jumala ei sitä tottele.

Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?

Ymmärtäkäät siis, te hullut kansan seassa! ja, te tyhmät, koska te taitaviksi tulette?

Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?

Joka korvan on istuttanut, eikö hän kuule? eli joka silmän loi, eikö hän näe?

Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?

Joka pakanoita kurittaa, eikö hän rankaise, joka ihmisille opettaa tiedon?

Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.

Mutta Herra tietää ihmisten ajatukset, että ne turhat ovat.

Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.

Autuas on se, jota sinä, Herra, kuritat, ja opetat sinun laistas,

Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.

Että hänellä kärsivällisyys olis, koska vastoin käy, siihenasti kuin jumalattomalle hauta valmistetaan.

Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,

Sillä ei Herra heitä kansaansa pois, eli hylkää perimistänsä.

Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.

Sillä oikeuden pitää sittekin oikeuden oleman, ja kaikki hurskaat sydämet sitä seuraavat.

Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?

Kuka seisoo minun kanssani pahoja vastaan? kuka astuu minun tyköni pahointekiöitä vastaan?

Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.

Ellei Herra minua auttaisi, niin minun sieluni makais lähes hiljaisuudessa.

Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.

Minä sanoin: minun jalkani on horjunut, vaan sinun armos, Herra, minun tukesi.

Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.

Minulla oli paljo surua sydämessäni; mutta sinun lohdutukses ilahutti minun sieluni.

Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,

Etpäs mielisty koskaan tosin vahingolliseen istuimeen, joka lain häijysti opettaa.

Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?

He kokoovat joukkonsa vanhurskaan sielua vastaan, ja tuomitsevat viattoman veren kadotukseen,

Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.

Mutta Herra on minun varjelukseni: minun Jumalani on minun uskallukseni turva,

Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.

Ja hän kostaa heidän vääryytensä, ja hukuttaa heitä heidän pahuutensa tähden: Herra, meidän Jumalamme, hukuttaa heitä.