Psalms 81

Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi.

Gittitin päällä, edelläveisaajalle, Asaphin (Psalmi.) Veisatkaat iloisesti Jumalalle, joka on meidän väkevyytemme: ihastukaat Jakobin Jumalalle.

Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

Ottakaat psalmit ja tuokaat kanteleet, iloiset harput ja psaltari.

Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

Soittakaat pasunilla uudessa kuussa, meidän lehtimajamme juhlapäivänä.

Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

Sillä se on tapa Israelissa, ja Jakobin Jumalan oikeus.

Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

Sen hän pani Josephissa todistukseksi, koska he Egyptin maalta läksivät, ja oudon kielen kuulleet olivat.

Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

Minä olen heidän olkansa kuormasta vapahtanut; ja heidän kätensä pääsivät tiiliä tekemästä.

Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

Koska sinä tuskassas minua avukses huusit, niin minä autin sinua: minä kuulin sinua, koska tuulispää tuli sinun päälles, ja koettelin sinua riitaveden tykönä, Sela!

V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.

Kuule, minun kansani, minä todistan sinun seassas: Israel, jospa sinä minua kuulisit!

Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

Ei pidä sinun seassas muukalainen jumala oleman, ja ei pidä sinun vierasta jumalaa kumartaman.

A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

Minä olen Herra sinun Jumalas, joka sinun vein ulos Egyptin maalta: levitä suus, niin minä sen täytän.

Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

Mutta minun kansani ei kuullut minun ääntäni, ja Israel ei totellut minua.

Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

Niin minä laskin heitä sydämensä pahuuteen, vaeltamaan neuvonsa jälkeen.

A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

Jos minun kansani kuulis minua, ja Israel minun teissäni kävis,

Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

Niin minä pian heidän vihollisensa painaisin alas, ja käteni kääntäisin heidän vihollistensa päälle,

Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

Ja Herran viholliset hukkaan tulisivat; mutta heidän aikansa olisi ijankaikkisesti pysyvä,

A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. [ (Psalms 81:17) A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je. ]

Ja minä ruokkisin heitä parhailla nisuilla, ja ravitsisin heitä hunajalla kalliosta.