Psalms 74

Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?

Asaphin opetus. Jumala, miksis meitä niin ratki pois syökset? ja olet niin hirmuisesti vihainen sinun laitumes lampaille?

Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.

Muista seurakuntaas, jonkas muinen omistit ja sinulle perimiseksi lunastanut olet, Zionin vuorta, jossas asuit.

Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!

Tallaa heitä jaloillas, ja sysää heitä ijäiseen hävitykseen: vihollinen on raiskannut kaikki pyhässä.

Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.

Sinun vihollises kiljuvat sinun huoneessas, ja asettavat epäjumalansa siihen.

Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.

Kirveet näkyvät välkkyvän ylhäällä, niinkuin metsässä hakattaisiin,

A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.

Ja hakkaavat rikki kaikki hänen kuvainsa kaunistukset, sekä keihäillä että kirveillä.

Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.

He polttavat sinun pyhäs, ja turmelevat sinun nimes asuinsian maan päällä.

Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.

He puhuvat sydämessänsä: raadelkaamme heitä ynnä; he polttavat kaikki Jumalan huoneet maalla.

Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.

Emme näe meidän ihmeitämme, eikä silleen prophetaa ole: ei myös ketään meidän seassamme ole, joka ymmärtää kuinka kauvan.

I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?

Jumala, kuinka kauvan vihamies häpäisee ja vihollinen sinun nimeäs ratki niin pilkkaa?

Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?

Miksis käännät pois sinun kätes? ja oikian kätes niin ratki sinun povestas?

Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.

Mutta Jumala on alusta minun kuninkaani, joka kaikkinaisen autuuden matkaan saattaa maan päällä.

Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.

Sinä hajoitat meren voimallas: sinä murennat lohikärmeiden päät vesissä.

Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.

Sinä murensit valaskalain päät, ja annat ne kansalle ruaksi metsän korvessa.

Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.

Sinä kuohutat lähteet ja virrat: sinä kuivaat väkevät kosket.

Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.

Päivä ja yö ovat sinun: sinä rakennat valkeuden ja auringon.

Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.

Sinä sovitit jokaisen maan rajat: sinä teet suven ja talven.

Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.

Niin muista siis, että vihollinen häpäisee Herraa, ja hullu kansa pilkkaa sinun nimeäs.

Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.

Älä siis anna pedolle mettises sielua, ja älä niin ratki unohda sinun köyhäis joukkoa.

Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.

Muista liittoa; sillä maa on joka paikassa surkiasti hävitetty, ja huoneet ovat täynnä vääryyttä.

Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.

Älä anna köyhän mennä pois häpiällä; sillä köyhät ja raadolliset kiittävät sinun nimeäs.

Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.

Nouse, Jumala, ja aja asias: muista niitä häväistyksiä, jotka sinulle joka päivä hulluilta tapahtuvat.

Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.

Älä unohda vihollistes ääntä: sinun vainollistes meteli tulee aina suuremmaksi.